Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.
Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.
V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé.
Samozřejmě, že existují lidé ohrožení chudobou. Eurostat má i na tohle statistiku. Za lidi ohrožené chudobou má ty, co mají příjem nižší než 60% mediánové mzdy. Měsíční mediánový příjem v ČR je 15 700 CZK. Neplést s mediánovou mzdou. Mediánový příjem není na zaměstnance, ale na obyvatele + jde o celkový příjem (včetně sociálních dávek...), nejen pracovní příjem. Takže 60% je necelých 10 tisíc.
Česko má tedy 15% lidí ohrožených chudobou, tedy s příjmem pod 10 tisíc měsíčně. To není malé číslo. A přitom vlastně ano: je nejnižší v rámci EU.
Jde samozřejmě o průměr. A takový průměr neukazuje, že existují skupiny obyvatel, které jsou více ohroženy.
Existují regionální rozdíly. 30% lidí z regionu Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) a 22% na Severu Moravy. A jen 8% z Prahy.
50%. Polovina domácností je ohrožena chudobou, kde domácnost tvoří jeden dospělý vychovávající dítě. Jde především o matky samoživitelky. Hodně smutné je, že v rámci EU nejde o nijak zvláštní číslo, je to průměr.
Nejlepší ochranou proti chudobě je vzdělání. Zatímco 30% lidí se základní vzděláním je ohroženo chudobou, tak necelých pět procent vysokoškoláků má tento problém.
Komentáře
Okomentovat