Taky Názor | david navrátil

ČSSD minulý týden představila návrh daňové reformy. Michal v pátek psal o tom, v jakém poměru by měl být zdaňován kapitál a práce, aby se Česko posunulo od montoven s levnou prací k výrobě s vyšší přidanou hodnotou a vyššími mzdami. Já přidám pár poznámek ke zdanění zaměstnanců. Sociální demokracie se chlubí následující mapkou, která má dokázat, že jsme v Evropě výjimkou.  Tato mapa má jednu chybku, a to že je chybná. V ČR daňová progrese je, a to rovnou díky dvěma opatřením. A tato progrese není nijak nízká. Prvním opatřením je sleva na poplatníka. Základ daně (superhrubá mzda a nikoliv hrubá mzdy) je násobena daňovou sazbou a následně jsou uplatněny (odečteny) slevy na dani, minimálně sleva na poplatníka. Díky tomuto konstruktu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s velikostí platu roste.  Normální rodina (dvě děti, výdělečný činný uplatňuje ještě slevu na partnera) je už ve stávajícím systému zdaněn zápornou sazbou, pokud je její příjem příliš nízký (15 ti

V eurozóně probíhá diskuse, jak snížit vysoký přebytek běžného účtu, který zachycuje vnější nerovnováhu. Jedním nápadem, který se nyní diskutuje v rámci EU, je umožnit vládám více investovat, tedy zvýšit jejich deficity. Jednou z cest je snažit direktivně určit, kolik by která vláda měla investovat. Další možností je nastavit pravidla tak, aby lépe začal fungovat trh.  Do Velké recese (2008-2009) a dluhové krize EMU byla bilance běžného účtu cca vyrovnaná. Nicméně od té doby vzrostl přebytek z nuly na zhruba tři procenta HDP. Znamená to, že EMU vyváží více služeb, zboží než dováží. A/nebo dostává více dividend a mezd než kolik vyplácí do světa. Politiky přitom netrápí myšlenka, že EMU více vyváží, ale že dost nedováží. Protože když se málo dováží, tak to přece musí znamenat, že se málo investuje a spotřebovává. Bilance běžného účtu je pouze odrazem toho, jak se vyvíjejí úspory a investice v ekonomice. Pokud jsou úspory vyšší než investice (tzv. převis úspor), tak tento

Peter Navaro, šéf nově vzniklé rady pro národní obchod v Trumpově administrativě, obvinil Německo, že vykořisťuje USA a své další obchodní partnery silně podhodnocenou měnou. A v podobném duchu Trump obvinil i Japonsko a Čínu. Mohli bychom začít tím, že je nesmysl, aby Německo manipulovalo se svou měnou, když nemá vlastní centrální banku, ale je (v očích Němců) pod diktátem Evropské centrální banky.  Dále, že Čína se více než rok nesnaží svou měnu oslabovat, ale naopak posilovat. A ve své snaze spotřebovala čtvrtinu svých devizových rezerv.  No, a že Japonsko provádí tzv. kvantitativní uvolňování po vzoru hádejte koho: USA. Takže bychom mohli takový názor Trumpa a spol. šmahem odmítnout. Zde se však udělalo místo pro dramatické „Ale…“. Pravidelný čtenář s fenomenální pamětí si vzpomene, že jsme podobný argument v minulosti uváděli: za silným růstem Německa stojí vedle reforem, vysoké produktivity také slabá měna. Co je na neobvyklé? Když se podíváme na podíl vý