Taky Názor | david navrátil

Zisk nobelovky za ekonomii pro Eugena Famu byl pro mnohé překvapením. Vždyť to je ten chlapík, který přišel s hypotézou efektivních trhů! A spolu s ním získal cenu o Bob Shiller, který přišel s antitezí k hypotéze efektivních trhů. Třetím nobelistou je Lars Peter Hansen, jehož práci můžeme vidět jako syntézu. Libí se mi komentář Justina Foxe, autora knhy The Myth of the Rational Market k letošními výberu: This is, to a certain extent, further evidence that economics isn’t a science like physics is a science (and yeah, yeah, the economics Nobel isn’t a real Nobel prize). But that’s not because economists are all frauds — it’s at least partly because economics is harder than physics. And the interaction over the decades between the differing ideas of Fama and Shiller, while maybe not exactly scientific, has certainly been enlightening, and had a huge impact on the world. Fama díky své víře v efektivní trhy věřil, že při investování je nemožné konzistentně překovávat trh. A j

Takový multitasking totiž neprospívá našemu BMI.  Výzkum "Leaving a Flat Taste in Your Mouth: Task Load Reduces Taste Perception"  ukazuje , že pokud jsme ponořeni do náročnější práce, tak se snižuje naše schopnost vnímat chuť.  Takže slané (a sladké) nám chutná méně slaně (sladce).  A především toho sníme více, o nějakých 18% více slaného a cca 10% sladkého. Rovnou se přiznávám, že jsem na tento výzkum narazil při obědě...

Kdo by se si někdy nechtěl dát šlofíka odpoledne. Na půl hodinky, na hodinku. V práci bychom možná potřebovali pár argumentů, které by přesvědčily kolegy a nadřízené, že vám vlastně šlofíkem jde o blaho firmy. A doma občas taky. Tedy o blaho rodiny. Beth Belle Cooper  dala  dohromady výzkumy na toto téma. Závěry jsou jasné. Odpolední šlofík mimo jiné zlepšuje kognitivní funkce, kreativní myšlení, paměť, snižuje stres, snižuje riziko kardiovaskulárních chorob, zlepšuje motoriku. Zaujala mě ta paměť. Experiment: účastníci si měli zapamatovat obrázky z karet. Takže jim je ukázali a pak měli 40 minutovou přestávku. Jedna skupina si mohla usnout, ale druhá musela zůstat vzhůru. Po přestávce si účastníci experimentu měli vzpomenout na obrázky. No a samozřejmě ta šlofíková si vedla lépe. Dokázala si v průměru vzpomenout na 85% obrázků. Zatímco ta, co musela zůstat vzhůru, jen 60%.  Proč? Když si poprvé nahrajeme informaci do hipokampusu (ten máme ve střední části spánkového l

Tohle je většinou první otázka investorů. Dobře tedy, zkusme odpovědět. Jste dlouhodobý investor? Investujete skutečně v horizontu let a nikoliv měsíců? A investuje raději do indexu, než do specifických firem? Pokud odpovídáte ano, tak to vás osloví tento obrázek.  Ukazuje, dlouhodobý vztah mezi výnosem investice do akciového indexu S&P 500 (500 největší firem USA, levá osa a jde o průměrný roční výnos za 10 let v procentech) a jedním z měřítek ocenění indexu. V tomto případě jde o podíl akciového indexu na HDP USA (pravá osa, její měřítko je invertované).  Logika takového pohledu je jasná: ziskovost akcií se závislá na vývoji ekonomiky (= na růstu poptávky). Pokud akcie rostou rychleji, než roste ekonomika, tak následný výnos investice bude nižší. A tento obrázek indikuje, že v následujících deseti letech by měl být průměrný roční výnos 3%. Nominálně. To není mnoho. Tento obrázek má samozřejmě mnoho ALE. Vyberu jedno z nich: globalizace. Pětistovka n

Přehled Deutsche Bank  ukazuje , jak se vedlo jednotlivých třídám aktiv od začátku letošního roku.  Pravděpodobný odklad taperingu Fedu (postupné snižování nákupů státních dluhopisů) bude podporovat rizikový apetit.  

Růst zisků společností zařazených v akciovém indexu S&P 500 v posledních čtvrtletích výrazně zpomalil. Analýza J.P. Morgan (a první obrázek)  ukazuje , že hlavním důvodem je zastavení růstu marží, ale došlo i ke zpomalení růstu tržeb. Pokles marží je něco, co je už dlouho ve vzduchu: zisková marže firem (S&P 500) je 70% nad svým historickým normálem. Dlouhodobý průměr podílu zisků firem na HDP je totiž 6%. Nyní je tento podíl mezi 10-11% HDP. Návrat k průměru tak bude tlačit zisky firem směrem dolů. Trh očividně s normalizací marží nepočítá . Standardní valuace nejsou nijak výrazně nad dlouhodobými průměry. To vypadá na jasný závěr. Normalizace marží srazí zisky firem a tedy i jejich cenu. A potenciál na kumulovaný pokles je 70%. Mr. Doom mi říkejte.  Co by mohlo normalizace akcelerovat. Růst úrokových sazeb. A tady se dostáváme k něčemu, co bude zisky tlačit z druhé strany. Firmy se totiž staly mnohem méně citlivé na růst úrokových sazeb. Snížily

Příběh české frustrace : "Jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s totalitou, byla emigrace. Někteří emigrovali fyzicky, jiní psychicky. Emigrovali jsme do svých rodin, do chaty na víkend, do bezpečných zdí svého bytu. Ven raději nevycházet, o nic se nezajímat, budovat si své malé domácí štěstí. Tato adaptace byla pochopitelná. Její plody si však neseme dodnes. Byť si polovina našich spoluobčanů už totalitu nepamatuje, my tuto zkušenost ochotně předáváme dále. Nezájmem o veřejnou sféru, o druhé lidi, lhostejným postojem ke komunitním aktivitám i občanskému aktivismu. Kdo má málo, tomu bude ještě vzato : "Neustálé zaměření pozornosti na tenčící se či již neexistující finanční zdroje jim vyčerpalo sílu vůle, schopnosti analytického přemýšlení do dalšího rozhodování." Never Brush Your Teeth Immediately After a Meal : "But research shows that brushing too soon after meals and drinks, especially those that are acidic, can do more harm than good. Acid reflux poses a si

Často odhadujeme budoucnost na základě minulosti. Když totiž pochopíme, co se v minulosti stalo, tak nás přepadne pocit "aha, už to chápu, už vím, jak prognózovat". Minulost se nám totiž jeví deterministicky: událost A způsobila B. Ale budoucnost je jiná. Je náhodná: nevíme přesně, co bude tou událostí A, která způsobí B. Právě ten pocit, že umíme předpovídat budoucnost, nás vede k tomu, že se při rozhodování začneme chovat, jako bychom nežili ve světe plné nejistoty. A přestaneme počítat s událostmi, které jsou sice málo pravděpodobné, ale mají velký dopad. Jeden příklad, který uvádí Nicholas Taleb v knize Černá labuť. Seznamte se s Karlem. Karel je krocan. Žije ve své ohradě a má tisíckrát se opakující zkušenost, že to přicházející je člověk a že mu nese jídlo. Proto jej s radostí vítá: událost A je člověk, událost B je jídlo. A proto jej vítá i po 1001, protože svá očekávání zakládá jen na minulé zkušenosti, nepočítá s nejistotou a náhodou. Nicméně k překv

Dnes trocha pravděpodobnosti. Ne, nebojte se, nezačnu z rukávu chrlit definice a vzorečky. Jenom ukázka toho, jak je pro nás pravděpodobnost záludná . Nevěříte?  Tak schválně, zkuste tento úkol: máte říci minimální počet lidí lidí, které musíte mít ve skupině, aby pravděpodobnost,  že alespoň dva z této skupiny mají narozeniny ve stejný den, byla vyšší než 50%.  kolik minimálně musíte vybrat lidí do skupiny, abyste měli více než 50% pravděpodobnost, že alespoň dva z této skupiny mají narozeniny ve stejný den?  100?  200?  Nebo snad 365/2, tedy 183?  Daleko méně. Aby tato pravděpodobnost byla 50,7%, tedy více než paragánská padina, stačí 23 lidí.  Pro přesné vysvětlení najdete zde  (tady to už bez vzorečků nepůjde). Tak jaký máte cit pro pravděpodobnost?

Často zmiňovanou brzdou inovačního potenciálu české ekonomiky je nízká úroveň výdajů na vědu a výzkum. A kdo za to může? Viník se nehledá těžko: vláda, kdo jiný, že. Přitom to... Ale nepředbíhejme.  První obrázek ukazuje, jak se vyvíjely výdaje na vědu a výzkum od roku 2000. Od roku 2000 došlo ke zvýšení z 1,2% na 1,9%, což je téměř na úrovni průměru EU. Kupecky můžeme říci, že stačí přidat čtyři miliardy jsme na na úrovni EU. Otázka je, jestli to bude stačit. Být na průměru EU neznamená být na inovační špici. Tam se pohybují země, od kterých bychom to čekali: Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo. Abychom se dostali na jejich úroveň výdajů na vědu a výzkum, tak bychom je museli zvýšit o 75%, tedy o 54 mld.  A tady se hodnocení většinou zvrhne. Může za to vláda. Vláda dělá málo. Kdyby dala více peněz z veřejných rozpočtů, tak bychom byli vyspělejší a více inovativní ekonomikou... Tak se tedy podívejme, kolik dává vláda na výzkum a vývoj. A ejhle, zjistíme, že výdaj

Neschválení rozpočtu USA a následný shutdown souvisí se zdravotní reformou. Demokraté chtějí protlačit Obamacare, Republikáni ji odmítají.  První graf velmi dobře dokumentuje, proč USA potřebují reformu zdravotního systému, bez ohledu na to, zda to bude zrovna ta Obamacare: výdaje USA na zdravotnictví dosahují již nyní 18% HDP . Pro srovnání u nás je to 8%, v EMU 11%. Přitom vyšší výdaje sebou nepřinášejí v USA nějak lepší zdravotní stav lidí. Samozřejmě, že se můžeme vazbu mezi zdravím a výdaje na zdravotnictví dívat opačně. USA vydávají tolik peněz, protože mají méně zdravé lidi, díky životnímu stylu. Během posledních padesáti let vzrostl podíl lidí s vysokým krevním tlakem z 3% na 10%, s cukrovkou ze 2% na 10% a s obezitou z 10% na 28% Navíc beze změny tyto výdaje budou dále růst. Během pár let na 22%. Částečně díky stárnutí populace a především díky většímu výskytu chronických nemocí. 

Jakou lze čekat reakci ekonomiky USA na neschválení státního rozpočtu? Fiskální rok začíná v USA 1. října. Pokud není do té doby schválen státní rozpočet, tak se spouští tzv. „ shutdown “ („zastavení provozu“). Vláda musí omezit ty výdaje, které nedefinuje tzv. „proti-schodkový zákon“ ( Antideficiency Act ). Například neplacené volno tak dostalo 800 tisíc zaměstnanců státu. Ačkoliv z médií můžeme mít pocit, že jde o naprosto bezprecedentní událost, tak to není pravda. O d roku 1976 došlo k této situaci celkem 17x.  Naposledy na přelomu let 1995 a 1996, kdy tzv. „shutdown“ trval 22 dní. Proč nebyl rozpočet schválen? Sněmovnu reprezentantů ovládají Republikáni (55%) a Senát Demokraté (53%). Tomu se říká patová situace. A důvodem tohoto patového sporu je reforma zdravotnictví, tzv.  Obamacare . Demokraté nechtějí reformu odložit, což požadují Republikáni výměnou za schválení rozpočtu. Otázkou je, jak dlouho „zastavení provozu“ bude trvat. S polarizací názorů mezi Dem

Jakákoliv dieta a odhodlání jíst zdravě je těžce zkoušené v případě, když jsme vyčerpání, ve stresu, ve špatném rozpoložení... Ve špatném rozpoložení jsou i fanoušci toho týmu, který prohrál. Takoví fanoušci mají tendenci více páchat přestupky díky posilnění alkoholem, domácí násilí, mají větší šanci i na infarkt... Yann Cornil a Pierre Chandon ukázali , že fanoušci týmu, který prohrál, dostanou i hlad. Velký hlad. A naopak ti, kteří fandí týmu, který vyhrál, dostanou osvícení, co se týká zdravého stravování. Podle jejich výzkumu  fanoušci týmu, který prohrál, snědli o 28% více než normálně a především více tučného jídla. A naopak fandové vítězného týmu snědli o 16% méně než normálně . Jde o krátkodobou reakci na výsledek favorizovaného týmu. Nicméně dlouhodobě špatné výsledky během sezóny mohou pozměnit váhové a prostorové disproporce fanoušků. Máme v týmu jednoho sešívaného. Budu (si) Petra během této sezóny vážit :-)

V Ranním restartu píšeme : "v USA se nakonec zákonodárcům „povedlo“ nedosáhnout včas dohody ohledně rozpočtu, což znamená, že s platností ode dneška vláda nemůže vyplácet širokou škálu prostředků. Stalo se tak poprvé po 17 letech a týká se to například mezd 800 tis. zaměstnanců, kteří tak ode dneška mají neplacené volno. Trh na to příliš nereagoval, dolar už v předchozích dnech postupně oslaboval a dostal se na nejnižší úroveň od začátku února, aktuálně je na 1,355. Zatím se ještě nejedná o žádnou tragédii, pokud znesvářené strany Kongresu dokážou najít společnou řeč, mohl by stop-stav trvat jen několik dní bez výraznějšího negativního dopadu na ekonomiku. V této chvíli ale nejsou na programu žádná další jednání. Větší problém je, že se dále potvrdilo, jak hluboce jsou Republikáni a Demokraté zakopáni ve svých pozicích. A to v situaci, kdy musí Kongres navýšit dluhový strop 16,7 biliónů USD, kterého bude dosaženo někdy v půli října.V noci nedošlo k nalezení kompromisu."