Taky Názor | david navrátil

Blížící se konec roku sebou nese zvýšenou frekvenci potřásání pravicí a přání hodně zdraví a štěstí. Potřebujeme skutečně štěstí? Ovlivňuje štěstí naši spokojenost a úspěch? A můžeme si jej koupit? O anatomii úspěchu je knížka Malcolma Gladwella „Mimo řadu“ (doporučená četba na dlouhé zimní večery). Ukazuje, že bychom neměli lpět na naší časté představě, že úspěch je důsledkem jen a jen osobních zásluh.  Ukazuje, že prostředí, ve kterém vyrůstáme a pravidla, která fungují v naší společnosti, hrají významnou roli. Vzhledem k tomu, že máme zimu, tak vyberu jeden Gladwellův příklad týkající se hokeje, kdy pravidla sehrávají důležitou roli, zda budete úspěšný hokejista nebo ne.  Když se podíváme na statistiku NHL, tak zjistíme, že 40% hráčů se narodilo mezi lednem a březnem, 30% ve druhé čtvrtletí, 20% ve třetím a jen 10% ve čtvrtém. Platí to i pro Česko? Ve vítězném týmu z Nagana bylo 48% hráčů narozených v lednu až březnu.  Znamená to, že lidé narozeni na začátku

Aktuálně pokles ceny ropy pokořuje hranici 40 dolarů za barel. Přitom ještě v polovině minulého roku (blíží se konec jiného, tak pro jistotu: červenec 2014) stál barel 110 dolarů. Snižuje cenu ropy vyšší nabídka nebo nižší poptávka?  Analýza ECB ukazuje, že vyšší nabídka (vyšší těžba ropy) snížila cenu na cca 75 dolarů za barel. Pokles tzv. preventivní poptávky (zásoby vzhledem k produkci, viz například vývoj zásob v USA), který dále snížil cenu na 60-65 dolarů za barel, odráží i očekávání dalšího růstu nabídky. Například z důvodů vyšší produkce a vývozů Íránu v příštím roce. Takže se v něm ukrývá také lepší nabídka. Takže na nižší globální poptávku připadá pokles o 12 dolarů na padesátku. Ano, na padesátku, protože analýza ECB byla dělaná v době, kdy jeden barel stál ještě padesát dolarů, což bylo v říjnu. Pokles pod 40 je odrazem chováni OPEC, který je i při těchto cenách ochoten udržovat produkci nad limitem. Tedy nabídka. Dále trh započítává, že v lednu/ú

Vzkaz pro kolegy: „Ano, musíme!“ Šéf ECB, Mario Draghi, se včera na prezentaci nechal slyšet, že „Vždy můžeme dosáhnout našeho cíle, musíme a uděláme to!“ Dále, že inflačního cíle musí být dosaženo bez „zbytečných zpoždění“. A že nejsou žádné limity pro stimulaci.  Je pravda, že když se Draghi podívá na vývoj inflace za své šéfování ECB a porovná to s inflačním cílem, tak to není žádná hitparáda.  Jeho slova lze chápat jako výtku vůči svým kolegům (z německého křídla), kteří roky bránili dostatečnému měnovému uvolnění: až letos se reálný výnos 10Y státního dluhopisu snížil k nule, zatímco v USA byl v záporu od cca půlky 2011. Zpoždění přes tři roky. A taky jako výtka vůči prosincovému zasedání, kdy úspěšně německé křídlo zablokovalo navýšení programu nákupu aktiv. Které Draghi finančnímu trhu slíbil dodat. Aktuální konsensus trhu je, že ECB už nebude měnit nastavení kvantitativního uvolnění a sazby, že to prostě stačí. A jedeme dále: z fáze zklamání do fáze

Inflační plán ČNB se ne a ne naplnit Česká inflace v listopadu nezrychlila, ale naopak opět ubrala na síle: meziročně ceny vzrostly o 0,1%. Když byste od změn cen odečetly změny daní, tak dostanete nulu.  Jirka v Bleskovce píše : „Za negativním vývojem stojí především vývoj cen potravin a nápojů, k němuž se přidaly dle očekávání také ceny pohonných hmot. Překvapením je ale i meziměsíční pokles cen služeb.“ Očekávali jsme, že alespoň ceny potravin pomohou akcelerovat celkovou inflaci, když už ceny jídla všude okolo nás začaly růst. A ony ne.  Jasně, ve finále jde o jádrovou inflaci. Tedy inflaci očištěnou o vývoj cen potravin, pohonných hmot a změn daní. Ta má těsnější vztah k domácím inflačním tlakům. Jádrová inflace vzrostla z 1,2% na 1,3%. Takže růst spotřeby a ekonomiky nese své ovoce. Celková inflace u nuly je způsobená nákladovými faktory.  Takto by to mohlo vypadat pro ČNB opticky dobře. Poptávková inflace roste, takže exit se blíží. Ale ono je to s

Co dneska ECB uvařila? Trh čekal se zatajeným dechem na výsledek dnešního zasedání ECB. Guvernér Draghi na tiskovce představil pět opatření, které dneska ECB schválila: - snížení depozitní sazby ECB -0,2% na -0,3%. Tohle trh čekal jakože, ale spekuloval, že by snížení mohlo být větší. Nebo že bude zavedena ještě druhá, více záporná sazba (tato úvaha unikla ze samotné ECB). Já mám výtky vůči efektivitě záporných sazeb, ale Draghi si naopak pochvaloval, že záporná sazba zlepšila transmisní mechanismus v eurozóně. A to i přesto, že minule si stěžoval, že úvěrový kanál v některých ekonomikách nefunguje. Čtu to tak, že ECB spoléhá, že záporné sazby oslabí kurz. A to bude ten hlavní kanál, jak záporné sazby posílí ekonomiku a inflaci. - odložení ukončení programu nákupu aktiv (aktuálně 60 mld. EUR měsíčně) ze září 2016 na březen 2017, nebo dále, pokud to bude nutné. OK, tohle bylo nejvíce jednoduché, protože slibem nezarmoutíš.   - budou reinvestovat maturující aktiva

Průmysl tahá USA do recese Nákupní manažeři ve zpracovatelském průmyslu budoucnost svých firem v nejbližších měsících nevidí moc růžově. Index ISM v průmyslu totiž v listopadu poklesl pod „magickou“ hranici padesátky (48,6), který indikuje, že většina firem v průmyslu očekává zhoršení své situace. Máme tedy očekávat i pokles celé ekonomiky? Tak za prvé, je to špatné číslo, ale historický analýza ukazuje, že ekonomika USA má tendenci klesat až když se toto číslo dostane pod 45. Já vím, to není nijak uklidňující informace. Jsme nebezpečně blízko. Naposledy jsme takto blízko byli v roce 2009.   Ale (a to za druhé), ekonomika USA není jen o průmyslu, ale i o službách, a to tak že více o službách. A tady naopak v posledních měsících přicházely velmi pozitivní informace, viz obrázek. Výsledek za listopad budeme znát zítra.  A za třetí, je užitečné se podívat na zdroj pesimismu nákupních manažerů v průmyslu. Poklesly nové objednávky, což je samozřejmě průšvih. A ceny, což j

ČNB: jsme kdes uprostřed „svaté prostoty“ Mirek Singer, šéf ČNB včera napsal blog, ve které říká, že jsme uprostřed cyklu: „česká ekonomika se nyní nachází zhruba uprostřed mezi koncem nejdelší, a tedy i abnormálně hluboké recese a stavem před Velkou recesí, kdy naposledy vysílala alespoň nějaké vnitřní signály přehřívání.“ Takže jsme někde mezi recesí a nadměrným růstem. To se nedá chápat jinak, než že jsme blízko rovnováhy.  Na začátku Mirek Singer ještě epicky píše: „Evergreenem při debatách o měnové politice se v tomto roce stává argument, že ekonomika rostoucí meziročně o více než 4 % nepotřebuje další měnové uvolnění. Chtělo by se povzdechnout: ‘Svatá prostoto, tady si někdo plete změnové a stavové veličiny.‘“ Tak určitě! Pro určení, kde jsme v rámci cyklu lze použít i tzv. mezeru výstupu. Ta říká, nakolik se ekonomika odchyluje od svého rovnovážného stavu. Záporná mezera výstupu říká, že ekonomika by mohla vyrábět více zboží a služeb, aniž by to znamenalo zvyšován