Přeskočit na hlavní obsah

Jsme kdes uprostřed „svaté prostoty“ a ČNB intervenuje jako o EU



ČNB: jsme kdes uprostřed „svaté prostoty“

Mirek Singer, šéf ČNB včera napsal blog, ve které říká, že jsme uprostřed cyklu: „česká ekonomika se nyní nachází zhruba uprostřed mezi koncem nejdelší, a tedy i abnormálně hluboké recese a stavem před Velkou recesí, kdy naposledy vysílala alespoň nějaké vnitřní signály přehřívání.“ Takže jsme někde mezi recesí a nadměrným růstem. To se nedá chápat jinak, než že jsme blízko rovnováhy. 

Na začátku Mirek Singer ještě epicky píše: „Evergreenem při debatách o měnové politice se v tomto roce stává argument, že ekonomika rostoucí meziročně o více než 4 % nepotřebuje další měnové uvolnění. Chtělo by se povzdechnout: ‘Svatá prostoto, tady si někdo plete změnové a stavové veličiny.‘“ Tak určitě! Pro určení, kde jsme v rámci cyklu lze použít i tzv. mezeru výstupu. Ta říká, nakolik se ekonomika odchyluje od svého rovnovážného stavu. Záporná mezera výstupu říká, že ekonomika by mohla vyrábět více zboží a služeb, aniž by to znamenalo zvyšování inflace nad inflační cíl. Má prostě nevyužité kapacity. Další obrázek ukazuje odhady mezery výstupu z dílny ČNB: „Dle odhadu pomocí produkční funkce se mezera výstupu uzavře ke konci roku 2016, podle ostatních metod dojde k jejímu uzavření již v letošním roce.“ Takže „svatá prostoto“, jsme blízko rovnováze. 


Čas na jízlivost: jsme blízko rovnováhy, neměla by tedy i měnová politika ČNB být blízko rovnováhy? ČNB nám vtlouká do hlavy, že její měnová politika je vpředhledící a příští rok dojde k návratu na rovnováhu dle všech jejich měření ekonomického cyklu. Takže vpředhledící ČNB nám říká, že sazby na 0,05% a kurzový závazek na 27 CZK/EUR je blízko rovnovážné měnové politice?

Guvernér ještě argumentuje: „Poněkud sofistikovanější argument v daném směru zní zhruba tak, že se česká ekonomika může přehřívat, aniž by se to projevovalo v růstu inflace.“ A o tom to je. Za prvé, ještě když jsem před mnoha lety pracoval v ČNB, tak jsme s kolegou Jarkem Hurníkem spočítali a ukázali, že přehřívání české ekonomiky a růst poptávkových tlaků zvyšuje dovozy. Jednoduše řečeno, nemusí tolik růst inflace, když máme nadměrnou poptávku, ale prostě zvýšíme dovozy, aniž by to mělo efekt na globální ceny zboží. Vítejte v malé otevřené ekonomice.

A za druhé, existuje mnoho důvodů, proč nejen ČNB překvapuje vývoj inflace v zahraničí směrem dolů. Pokud bychom chtěli vypadat podobně sofistikovaně jako ČNB, tak můžeme ukázat, že mezera výstupu ve vyspělých ekonomikách je stále záporná a bude tak i nadále. Například data pro eurozónu ukazují, že mezera výstupu bude záporná až do roku 2020 (odhad MMF). A to neznamená nic jiného, než že v zahraničí jsou nevyužité kapacity, které čekají na nové zakázky. A tudíž nadměrná poptávka a přehřívání v ČR skutečně nemusí a nebude spojeno s nadměrným růstem inflace. Vedle toho existuje dalších několik faktorů, které budou udržovat inflaci ve světě na nízkých úrovních dlouhodobě, ale o tom zase někdy jindy. 


Každopádně to ve výsledku znamená, že česká ekonomika se může přehřívat a stejně bude ČNB sledující především inflaci udržovat měnovou politiku uvolněnou. A proto očekáváme, že současná bankovní rada by mohla udržovat kurzový závazek klidně i několik dalších let. Problém je, že po únoru 2017 budou v bankovní radě sedět už 4 noví členové, o kterých zatím nic nevíme. A proto, to už nebude tato bankovní rada, ale možná úplně někdo jiný… 

LÁĎA: (Tajuplně) Pozor, pozor, ono to není tak jedno-značné. V případě, že by si tady taťka vzal jinou modelku, možná, že by tady Pepa také přišel na svět, ale pravděpodobně 
PEPA: Pomalu, pomalu, ať to stačím psát.
LÁĎA: Pravděpodobně by to byl úplně jiný Pepa a možná, že by to ani Pepa nebyl. (Pepa gumuje)

ČNB: intervenujeme jako o EU 

Včera měl prezentaci hlavní ekonom ČNB, Tomáš Holub. A řekl, že „Objem devizových intervencí v posledních měsících je velikostí srovnatelný s klientskými operacemi za poslední rok (vliv přílivu EU fondů).“ Protože to zaujalo trh, tak jenom dodám, že, za prvé, objem intervencí od června do září činí 7,1 mld. EUR. Za druhé, za poslední rok ČNB v rámci klientských operací (=EU fondy) nakoupila do rezerv 4,7 mld. EUR. Za třetí, pokud má někdo pocit, že 7,1 nerovná se 4,7, a že tedy ve větě je i informace o intervencích z posledních měsíců, tak já se na to ptal a… Za čtvrté, Tomáš Holub považuje 4,7 a 7,1 mld. EUR jako srovnatelná čísla, což jen potvrzuje předchozí vyjádření ze strany ČNB, že miliarda sem, miliarda tam v intervencích je nijak nebolí a mají práh bolesti posunutý mnohem výše, než měla švýcarská centrální banka. 

Mojmír Hampl řekl, že ČNB opustí kurzový závazek až tehdy, když bude potřeba zvyšovat sazby. A že exit bude hladký, protože nenechá korunu skokově posílit, jako to udělali Švýcaři. Dodávám, že vyhlazovat exit budou samotní spekulanti. 

Letem světem

Dneska bude den PMI. Index nákupních manažerů bude zveřejněn i za ČR a potvrdí nadále robustní oživení průmyslu. A to i přesto, že čísla zveřejněné ve zbytku roku za průmysl budou relativně špatné. Nicméně ne díky nějakému obecnému problému, ale díky odstávce jaderných elektráren (ČEZ) a odstavené chemičce po požáru (Unipetrol).

Dneska ráno byl zveřejněn PMI za Čínu a to hned oba dva: první je privátní a druhý ofiko. Oba se pohybují pod 50, což by měla být hranice recese. 


Včera Mezinárodní měnový fond schválil zařazení čínské měny do tzv. Zvláštních práv čerpání (SDR). Je tak v partě USD, EUR, GBP a JPY. Čína tak dostala pochvalu za reformy, které v posledních měsících provedla. Váha v koši SDR je 11%. Podíl Číny na mezinárodním obchodě je cca 15%. Na druhé straně podíl čínské měny na devizových rezervách centrálních bank je pouze jedno procento. Nelže nicméně očekávat, že centrální banky budou rychle nakupovat CNY, nadále bude v rezervách dominovat USD a EUR. Nicméně pozvolné nákupy lze čekat především od zemí, kde Čína má vysoký podíl na jejich vývozech a dovozech, tedy asijské centrální banky, ale i například Brazílie. A zařazení do SDR zvýší poptávku po čínském Juanu i ze strany některých globálních penzijních fondů.

+ Bonus: Jarda pracuje na dvoře a manželka na něj volá: „Jardo, pojď domů!“ Jarda na to: „Co je, mám hlad?“ „Ne, je ti zima.“


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...