Přeskočit na hlavní obsah

Spolehlivý způsob jak zabít nápady



Kreativita je motorem růstu, vědeckého pokroku, je spojena s moudrostí, inteligencí....

A přitom lidé často odmítají kreativní nápady, i když sami chtějí být kreativní. Kreativitu snižuje nejistota. Když roste nejistota, lidé dávají před kreativitou přednost tomu, co jim přijde jako více uskutečnitelné.

A nejvíce uskutečnitelné je status quo, že.

A nejen to, nejistota snižuje schopnost kreativní nápad rozpoznat.

Proč by kreativitu měla snižovat nejistota? Protože s novým nápadem je nejistota spojena. Tušíme, že nový nápad se nemusí podařit zrealizovat, nevíme, jak bude přijat, jaká bude chybovost, spolehlivý...

A my nesnášíme nejistotu. A proto ji chceme minimalizovat. Takže se nám přirozeně mezi sebou bije kreativita a s ní spojená nejistota.

Proč? Jenifer Mueller se svými kolegy zkoumala vliv nejistoty a ukázali, že stačí přidat exogenní nejistotu, aby se snížila kreativita. Stačilo říci, že účastníci experimentu v jedné skupině dostanou dodatečnou výhru, která bude záležet jen na náhodě, nikoliv na jejich výsledcích, a došlo jak ke snížení kreativity, tak ke snížení schopnosti kreativní nápady rozpoznat.

Pokud stačí nejistota založená pouze na náhodě, jak nejistotu zvýší potenciální výhra (v zaměstnání tomu říkáme bonus), která je založena na pouze kvantitativních kritériích?

V dalších experimentech zkoumali autoři efekt ukotvení. Jedna skupina měla před dalším krokem napsat esej na téma "na každý problém existuje více než jedno řešení". A druhá skupina "na každý problém existuje jen jedno řešení". Ano, první skupina si vedla v kreativitě mnohem lépe než ta druhá.

Prostě stačí slyšet "tohle už funguje deset let, takže není potřeba nic změnit", abychom zabili potenciální nápady.

Takže každý faktor, který zvyšuje nejistotu, snižuje kreativitu. (Firemní) prostředí, které trestá nápady, které nevyjdou, zajímá se jen o plnění kvantitativních cílů a zajímá se o udržení status quo, zabíjí kreativitu.

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...
1 komentář
Další informace

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...
Okomentovat
Další informace

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...
Okomentovat
Další informace