Vánoce! A s nimi spojený shon, kupování dárků, slzy zklamání pod vánočním stromečkem a následné hromadné výměny dárků. Pojďme si tedy na chvíli nasadit brýle pragmatika a podívat se na vánoční dárky trochu jinak.
To je např. cílem knížky Scroogenomics od Joela Waldfogela. Předpokládejme, že stojím před pánským svetrem, který stojí 1000 korun. Koupím si jej, pokud v mých očích má hodnotu 1000 nebo více. V případě, že je to více než 1000, dosáhnu tzv. spotřebitelského přebytku.
Pokud ovšem koupím svetr někomu jinému, a tomu se svetr nelíbí (především ženy ví, o čem mluvím), tak jeho vnímaná hodnota je nižší než 1000, řekněme 500. V tom případě dosáhne ztráta hodnoty 50%. Ano, dar může mít sentimentální hodnotu. Mám rád toho, kdo mi dává dar, a to zvyšuje hodnotu daru. Sice se mi svetr nelíbí, ale protože jsem jej dostal od osoby, kterou mám rád, tak v mých očích se zvyšuje jeho hodnota na 750 korun. Lepší, ale pořád jde o ekonomickou ztrátu.
Jak velká je v průměru tato ztráta? Změřil to někdo? Ano, i na to existují průzkumy. Podle průzkumu Yaleovy univerzity mají lidé vyšší (vnímaný) užitek o 18%, když si produkt (svetr) vyberou sami, než případě přijatého daru.
Češi chtějí za vánoční dárky utratit zhruba 5,5 tisíce. Celkově tedy zhruba 45 mld. korun. Při 18% ztrátě užitku to tak znamená, že zhruba osm miliard korun přišlo vniveč.
Tak dost pragmatismu. A teď udělat seznam dárků a pro snížení ekonomických ztrát se zamyslet, jak zařídit, aby nás naši blízcí měli více rádi.
Komentáře
Okomentovat