Přeskočit na hlavní obsah

Nesvoboda svobody

  • Myslíme si, že z čím větší nabídky můžu vybírat, tím jsem svobodnější.
  • Ale v praxi trpíme paralýzou volby před rozhodnutím. A následně nespokojeností z našeho rozhodnutí, protože "co když něco jiného mohlo být lepší".


Dnes krátká poznámka týkající se rozhodování. Například rozhodování o investicích. Mám investovat do akcií? A do akcií jakých ekonomik? A do akcií jakých sektorů? Nebo snad dluhopisy? A to státní dluhopisy? Nebo podnikové dluhopisy? A opět jakých států a jakých sektorů? Nebo snad komodity? Ropa? Vzácné kovy? Průmyslové kovy? Volba může být i více přízemní (ale o to akutnější, když máte hlad), jako například moje, když jsem včera stál v supermarketu a vybíral mezi desítkami různých šunek. 

Ekonom Barry Schwartz ukazuje na rizika takové volby (více v knize The Paradox of Choice, pro rychlejší a vhled do problému se můžete podívat na jeho vystoupení na Ted talks). Jsme přesvědčováni, že pro maximální blahobyt společnosti je potřeba maximalizovat osobní svobodu občanů. OK. A také že osobní svobodu maximalizujeme maximalizací možností volby: z čím větší nabídky můžu vybírat, tím jsem svobodnější.

Schwartz ukazuje, že maximalizace volby a naše vynucené rozhodování má i svá negativa. Paralyzuje nás a my máme nakonec vůbec problém si něco vybrat. Pokud se rozhodnete začít se světem finančních investic, tak často narazíte na desítky investičních produktů, investičních fondů, akcií atd. Nadměrné množství produktů nás paralyzuje a někteří raději utíkají od investování. 

Když už jsme schopni tuto paralýzu překonat a učiníme výběr z oné velké nabídky, tak nastává druhý problém. Díky nepřeberné nabídce jsme méně spokojení s výsledkem naší volby, než bychom byli, kdybychom se rozhodovali mezi menším množstvím možností. Čím vetší je výběr, tím snazší je litovat. Kéž bych jen nekoupil akcie Apple, ale raději akcie Google. Nemohla být šunka Y lepší než ta šunka X? Co na tom, že mi X chutná. Prostě Y mohlo být lepší. A je to přirozené. Za toto rozhodnutí nesete odpovědnost my. Ne „svět“ jako v případě, kdy máte jen jednu možnost.

Jsou i další negativa volby, ale o nich zase někdy příště. Já si nakonec koupil raději meloun. Toho byl (naštěstí) jenom jeden druh. A musel jsem být spokojený.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...
1 komentář
Další informace

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...
Okomentovat
Další informace

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...
Okomentovat
Další informace