Přeskočit na hlavní obsah

Necháme se zkorumpovat? Snadno.


Každý jsme už slyšeli výrok lorda Actona, že „moc korumpuje a absolutní moc absolutně korumpuje“. A možná jste se už zamysleli, jak moc velkou moc musíme dostat, abychom ji začali zneužívat?

Zkuste experiment. Vyberete studenty a rozdělíte je do tříčlenných týmů. Tak, aby v každém týmu byly jen muži nebo jen ženy. Každý tým sedí v samostatné místnosti a náhodně jeden člen týmu je zvolen za vedoucího. Každý tým dostane k řešení komplikovaný a nudný problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě. Takový experiment proběhl před pár lety v Berkeley.

Přesně po třiceti minutách byl tým přerušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky a dal jej na stůl, aby se tým mohl posilnit. 

Tušíte správně, že onen "komplikovaný a nudný problém" byl jen zástěrkou. Šlo o ty koláče. Tým byl tříčlenný a koláče byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláč. Jeden zůstal na talíři.

Možná byste očekávali, že nastane takovéto trapné váhání, koukání na talíř, případně vyjednávání, kdo si ten poslední koláček vezme. Nebo snad dělení.

To nebyla obvyklá reakce na poslední kousek.

V naprosté většině případech po tomto posledním koláči šáhl vedoucí a snědl jej. Ale pozor. Nejenže jej snědl, ale on si jej doslova vychutnal, s pomlaskáváním a drobky všude kolem. 

Tento vedoucí neměl žádný speciální úkol. Neměl žádnou speciální vlastnost. Byl vybrán naprosto náhodně jen půl hodiny před tím. Jeho status byl ovlivněn jen a jen štěstím, náhodou. A přesto to v něm nechalo vyrůst přesvědčení, že si tento koláček navíc zaslouží víc, než ostatní.

Tento výzkum ukazuje, že absolutní moc není podmínkou nutnou proto, abychom začali měnit naše morální hodnoty a chování. Stačí lehký dotek moci a začínáme ztrácet kontakt s ostatními. "Přestaneme se důkladně zabývat tím, co si ostatní myslí.", říká profesor Dacher Keltner z UC Berkeley, ztrácíme empatii. "Je přitom ironické, že dovednosti, které jsou důležité pro získání moci a pro efektivní vedení lidí, ztrácíme přesně ve chvíli, kdy moc získáme.", dodává.

Mnoho z nás zažilo v něčem štěstí. Můžeme mít štěstí na rodiče, štěstí na školu, štěstí na známé, štěstí na to, že žijeme v relativně bohaté zemi, štěstí na práci, na plat… A mnoho z nás už čelilo „koláči“ navíc. V té situaci je pro nás velmi snadné nabýt přesvědčení, že si tento „koláč“ zasloužíme. 

Komentáře

  1. No jako to chování v korporátech je občas docela zajímavé, to je pravda. Já jsem docela rád, že jsem se nakonec osamostatnil a šel podnikat na svoje vlastní triko. I když tomu teda předcházel vyhazov z práce , protože jsme se prostě neshodli s mým bývalým vedoucím. Názorově jsme byli úplně jinde. Ale jako zpětně rozumím tomu, že prostě on byl vedoucí. Myslel jsem si, že to budu řešit přes ochrana-zamestnance.cz/ ale nakonec jsem si řekl, že to podnikání bude lepší a nepotřebuji žádným způsobem nic kompenzovat. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Může ČNB předčasně exitovat? Teoreticky ano, ale riskuje lynč

ČNB říká, že „neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než ve druhém čtvrtletí roku 2017.“ A vzhledem k tomu, že inflace je na dvou procentech a bankovní rada je naladěna pro exit, tak už v dubnu můžeme mít korunu po třech letech bez závazku. Je možné, že by bankovní rada rozhodla o ukončení kurzového závazku dříve než v dubnu? Na první pohled bláznívá otázka, protože ČNB přece říká, že ne. Ale teoreticky to možné je a za jistých okolností je to dokonce reálné. Proč teoreticky může skončit kurzový závazek už v prvním čtvrtletí: Bankovní rada rozhoduje na každém zasedání o nastavení měnové politiky.  Na posledním zasedání bankovní rady je v zápise z jednání uvedeno : "Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB jednomyslně rozhodla ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace na stávající úrovni 0,05 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Lubomír Lízal a Pavel Řežáb...

USA jako jeden spotřební kotel

Superspotřebitel... V pátek zveřejněné data o maloobchodních tržbách byla pro finanční trh zklamáním: v červenci meziměsíčně stagnovaly, ačkoliv se čekal růst o 0,4%. Po očištění o tržby za prodej aut dokonce došlo k poklesu o -0,3% m/m. Dolar pro jistotu oslabil.    Zájem ekonomů, médií a finančních trhů o amerického spotřebitele je pochopitelný. Spotřeba domácností v USA představuje 68 procent HDP. Pro srovnání v EMU je tento podíl 55% a v ČR dokonce jen 46%. Jde o podíl na HDP. Hrubý domácí produkt přitom představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období na určitém území. Ale americké podniky neprodukují jen na území USA, ale i v zahraničních dcerkách. A tudíž HDP neměří nejlépe důchod, který plyne do USA k přerozdělení mezi spotřebitele, podniky a vládu.  Když se podíváme na podíl spotřeby na hrubém národním důchodu, tak se dostaneme na 66%. Sice jsme se snažili, ale pořád jde o vysoké číslo. …bez inve...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...