Přeskočit na hlavní obsah

Proč si to tak ČNB komplikuje?



ČNB po jednání (prohlášení, tiskovka a setkání s analytiky) vypadala poněkud zmateně v tom, co chce vlastně říci (exit nebude v létě). V pondělí se situaci snažil napravovat Singer na svém blogu. Navíc ČNB přiznala, že nemá úplně v souladu čísla ve své prezentaci a v modelu. Prostě chaos.

Dneska centrální banka dneska zveřejnila zápis z jednání z minulého týdne a najednou to dává smysl. Vypadá to, že týden navíc pomohl lépe sesumírovat myšlenky do konzistentnější podoby.

Pojďme projít hlavní části textu: „…pravděpodobnost toho, že bude potřeba ukončit kurzový závazek dříve, než předpokládá prognóza, se postupem času snižuje. Bankovní rada v této situaci diskutovala prodloužení platnosti kurzového závazku. Shodla se, že jeho ukončení se pravděpodobně posouvá až do období okolo konce roku 2016.“ To už víme, ČNB se nám poněkud krkolomně snažila říci, že její nejlepší odhad je, že exit nebude ani v létě příštího roku, ale až na přelomu 2016 a 2017. 

Ale v minulosti říkali, že neukončí kurzový závazek „…dříve než…“. Jinými slovy, ČNB připouštěla, že může posunout exit dále do budoucnosti, pokud to bude vývoj ekonomiky a inflace vyžadovat. Protože se však „dříve než“ vytratilo z prohlášení i z tiskovky, tak to vypadalo, že bankovní rada už nemá potřebu tuto možnost uvádět, protože riziko odkladu exitu nevidí jako reálné. To by byla významná změna. 

Ale ejhle, v zápisku se píše (stejně jako opožděně dodal guvernér Singer na svém blogu v pondělí): „Zároveň zůstávají v platnosti všechna předchozí konstatování bankovní rady, že neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než ve druhé polovině roku 2016.“ Takže jsme tam, kde jsme byli: pokud bude potřeba, tak exit bude posunut. A to je dobře, protože bude potřeba.

Naší výraznou připomínkou byl předpoklad prognózy ohledně sazeb. Ty po exitu by měly vzrůst rychle mírně nad jedno procento. Zároveň ČNB říkala, že koruna sice posílí, ale mírně a určitě ne na úrovně před intervencemi. A to i přesto, že ČNB předpokládá sazby 3M EURIBORU na nule po celý rok (viz prezentace z tiskovky). 

Stobodový úrokový diferenciál by nevedl k mírnému posílení koruny. Toto se vysvětlilo už na setkání s analytiky, kdy hlavní ekonom Tomáš Holub musel přiznat, že jedna věc je prezentace pro veřejnost a jiná věc je předpoklad sazeb EURIBORu v modelu, a že model předpokládá růst sazeb ECB. Trochu schizofrenní situace.

Důležité však je, že v zápise zaznělo, že stejný názor jako my má i bankovní rada: „Někteří členové bankovní rady v souvislosti s velmi nízkým výhledem zahraničních sazeb vyjadřovali svoji pochybnost ohledně v prognóze předpokládané rychlosti nárůstu domácích úrokových sazeb po opuštění závazku. Takovýto nárůst by mohl vést k výraznému zvýšení úrokového diferenciálu a k nezamýšlenému nadměrnému zhodnocení kurzu koruny, proto panovala shoda, že skutečný nárůst domácích úrokových sazeb bude zřejmě pozvolnější.“ Pokud exit nastane na konci roku, sazby porostou nejdříve ve druhé polovině roku 2017. A to tak, že pomalu. 

No a blížíme se k časování exitu. My předpokládáme posun exitu do roku 2017. Za prvé, průsak slabé koruny do inflace je po dvou letech stále pod jedním procentem. Přitom bychom museli vidět cca pět procent, aby ČNB mohla říci, že se ji podařilo protlačit tlaky na reálné posilování kurz přes inflaci, aby po exitu byl tlak na posílení kurzu CZK/EUR minimální. 

A za druhé, pokud ECB prodlouží kvantitativní uvolnění či dokonce ještě zvýší měsíční nákupy, tak ČNB bude muset také navyšovat svou bilanci (přes intervence), aby vykompenzovala tlaky na posílení koruny. A proto je dobře, že v zápisu je: „V souvislosti s prodloužením kurzového závazku členové bankovní rady diskutovali nutné podmínky jeho opuštění. Opakovaně zazněl názor, že domácí měnová politika je v současném režimu významně ovlivněna nastavením nekonvenční měnové politiky ECB, přičemž by případné opuštění našeho kurzového závazku před ukončením kvantitativního uvolňování ECB mohlo být velmi komplikované.„ 

Po týdnu sledování ČNB jsem si vzpomněl na jedno přísloví, respektive na jeho mírnou modifikaci: Mluviti stříbro, vysvětlovat zlato.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...