Přeskočit na hlavní obsah

Ranní restart: „Uděláme, co budeme muset“


„Uděláme, co budeme muset“ Mario Draghi

V pátek měl mimo jiné řeč šéf ECB Mario Draghi. Z ní bych vypíchnul pár vět. Tak za prvé, ECB je přesvědčena, že její nástroje fungují velmi dobře a jen díky ní je ekonomika na tom relativně dobře, ale očividně je uvolnění pořád nedostatečné: „Opatření ECB očividně fungují a jsou pravděpodobně hlavním zdrojem oživení.“ „Ale stejně rychlost růstu ekonomiky je nízká a inflace zůstává dost pod naším cílem…“ 

ECB je vnímavá na kritiku, že kvantitativní uvolňování, kde hlavní váhu má nákup státních dluhopisů, nebude tolik efektivní v EMU jako v USA.  A snaží se jí čelit: „Od června 2014 do dneška vážené úrokové sazby na úvěry pro podniky poklesly o více než 70 bazických bodů pro eurozónu jako celek a pro ekonomiky v problémech (PIIGS) o 110-120 bodů.“ 


Ano, nominální sazby poklesly. Důležitější než jejich nominální výše je vývoj očištěný o inflaci. A další obrázek ukazuje, že reálné sazby poklesly především pro státy s problémy. Ale v posledních měsících se pokles sazeb zastavuje, či sazby dokonce rostou. I proto ECB cítí, že je potřeba sešlápnout plyn. Na námitky, že pokles úrokových sazeb snižuje marže bank (od roku 2010 pokles čistého úrokového výnosu o více než 10 procent) a jejich schopnost generovat kapitál na plnění nových regulatorních požadavků, argumentuje, že nižší marže budou vykompenzovány vyššími objemy úvěrů


„Jestliže dojdeme k závěru (na prosincovém zasedání), že bilance rizik vzhledem k našemu cíli střednědobé cenové stability je vychýlena směrem dolů, budeme jednat prostřednictvím všech našich nástrojů, které máme k dispozici. Považujeme program nákupu aktiv za silný a flexibilní nástroj, který může být upraven jak ve své velikosti, kompozici, tak délky trvání… Úroveň sazeb může umocnit efektivitu programu nákupu aktiv, minimálně zvýšení obrátky rezerv bank.“ „Pokud se rozhodneme, že současné nastavení naší politiky není dostatečné k dosažení cíle, tak uděláme, co bude potřeba ke zvýšení inflace tak rychle, jak to bude možné.“ Tohle dává jen malý prostor pro spekulace, že v prosinci ECB zklame trh nečinností.

Na co se v prosinci můžeme těšit? Zvýšení měsíčních nákupů z 60 miliard na 75-80 mld. Prodloužení alespoň do 2017. A vypadá to i na snížení depozitní sazby, alespoň o deset bodů na -0,3 procenta. Snížení sazeb může přijít okamžitě, změna v QE, respektive jeho účinnost může být „odložena“. 

Taková řeč pomohla dolaru posílit vůči euru k 1,06, což posunulo kurz koruny vůči dolaru ke 25,5. Očekáváme další tlak až pod paritu, což oslabí CZK/USD až nad 27. A desetiletý německý dluhopis je zpět pod 0,5 procenta, což spolu by mělo pomoci stlačit české desetileté výnosy k 0,4 procentu.



Bonus: Díky zkomolení se má za to, že lidi používají jen deset procent svého mozku. Kdepak, ve skutečnosti je to tak, že jen deset procent lidí používá svůj mozek.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...