Přeskočit na hlavní obsah

Ropy bude méně, centrálních bank více



Ropy bude míň, trhy tleskají 

Akcie rostou, ropa roste. Finanční trh na chvíli vidí svět optimističtěji. V komentářích čtu, že za tím stojí uvědomění si, že centrální banky nenechají svět zkolabovat a rýsující se omezení těžby ropy. 

Saudský ropný ministr Ali al-Naimi řekl, že na dnešek má naplánovanou schůzku se svým parťákem z Ruska. Ruský ministr se nechal již před pár dny slyšet, že by chtěl koordinovaně snížit těžbu a limity těžby společně s OPEC. Pokud by to vyšlo, tak trh v tom vidí signál, že přebytek nabídky ropy nad poptávkou by se mohl omezit dříve než v příštím roce. A proto ceny ropy rostou. A to je podle něj pozitivní.



Pozitivní korelace mezi akciemi a ropou nedává smysl. OK, nízké ceny jsou pro těžební společnosti nevítanou záležitostí. Ale pro zbytek ekonomiky? Jen samá pozitiva a sociální jistoty. Náš odhad ukazuje, že díky poklesu cen ropy uspořily vloni USA, EMU, ČR mezi půl a jedním procentem HDP. A data ukazují, že uspořené peníze za tankování domácnosti utratí jinde. Takže pokles cen ropy je vzpruhou pro ekonomiky, které ji dovážejí. A nikoliv negativní zprávou, jak ji hodnotí trh. Ještě bych pochopil tuto korelaci, kdyby přebytek nabídky nad poptávkou byl tažen nízkou poptávkou. Ale tak to není. Problém je vysoká nabídka. A proto Rusko zoufale potřebuje, aby OPEC omezil těžbu. Uvidíme, na čem se dohodnou a především, jak bude dohoda naplňována. Právě s dodržováním závazků (= limitů) měl OPEC v minulosti problém. 


Centrální spasitelé
No a co ty centrální banky. Včera měl slyšení Mario Draghi před Evropským parlamentem. Zopakoval, že ECB přezkoumá a možná i přehodnotí nastavení měnové politiky na březnovém zasedání (10.3.). Trable bankovního sektoru zvyšují pravděpodobnosti, že přehodnocení povede ke skutečné akci. Nejpravděpodobněji vypadá další snížení depozitní sazby z -0,3% na -0,4%. Trh nyní dokonce očekává -0,55% na konci roku. 

Bohužel toto opatření maximálně oslabí euro (což se včera povedlo). 


Ale záporná sazba trable bank nevyřeší. Neřkuli, že by dokonce vedla ke zvýšení úvěrové aktivity. Banky by potřebovaly více kapitálu. A ten mohou získat tak, že vydají nové akcie nebo nějakou formu dluhu, která se do kapitálu započítá (např. aktuálně neslavné CoCos, kterých banky vydaly za necelých 100 mld. EUR). Aktuálně jde však o drahou formu. Nebo banky sníží úvěrové portfolio, a tím si uvolní kapitál. To v situaci, kdy 90% dluhu firem jde přes banky, znamená, že ekonomika EMU nebude akcelerovat, ale naopak zpomalovat. Anebo budou banky prostě více vydělávat. Jádro zisku tvoří čistý úrokový výnos.


Ale záporné sazby představují pro banky de facto dodatečnou daň, který čistý úrokový výnos snižuje. Takže v tomto ohledu ECB nepomáhá, ale spíše hází klacky pod nohy úvěrovému kanálu. Prostřednictvím kvantitativního uvolnění banky dostanou od ECB nových 60 mld. EUR každých měsíc. Ty nejsou schopny rozpůjčovat díky omezení kapitálu. A ať chtějí nebo ne, nakonec musí tyto peníze uložit do ECB za zápornou sazbu. A to i v případě, kdy je půjčí. Ty peníze totiž nezmizí tím, že je jedna banka převede do jiné banky. Nebo že si je klient půjčí, zaplatí závazek (například za dům), protože ten, co ty peníze dostane, si peníze uloží, hádejte kam. Do banky. Možná jiné, ale zase jsou ty peníze v bance, která je musí uložit do ECB.

Pokud skutečně chce ECB nakopnout úvěrový kanál, tak by měla změnit strukturu kvantitativního uvolnění: nakupovat více zabalených úvěrů (tzv. ABS) anebo přímo úvěry. A změkčit kritéria nakupovaných aktiv. Ano, jinými slovy, vyčistit bankovní sektor od špatných úvěrů.  No jo no, ale na to ECB očividně nemá odvahu. 

ECB sehrála svůj part „uděláme cokoliv“, čímž se onálepkovala „záchrance EMU“. A od té doby opět spadla do cimrmanovského střídání fází očekávání a zklamání. 

Pozornost finančních trhů a kritiků by se možná měla přesunout k fiskálu. Ten je vzhledem k záporné mezeře výstupu a vysoké míře nezaměstnanosti příliš přísný, respektive málo uvolněný. Proto ECB neustále volá po vyšších investicích a snížení daní. A využití nízkých výnosů státních dluhopisů pro navýšení deficitu.


   
"Zkušeností pojmenováváme naše chyby." Oscar Wilde

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Může ČNB předčasně exitovat? Teoreticky ano, ale riskuje lynč

ČNB říká, že „neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než ve druhém čtvrtletí roku 2017.“ A vzhledem k tomu, že inflace je na dvou procentech a bankovní rada je naladěna pro exit, tak už v dubnu můžeme mít korunu po třech letech bez závazku. Je možné, že by bankovní rada rozhodla o ukončení kurzového závazku dříve než v dubnu? Na první pohled bláznívá otázka, protože ČNB přece říká, že ne. Ale teoreticky to možné je a za jistých okolností je to dokonce reálné. Proč teoreticky může skončit kurzový závazek už v prvním čtvrtletí: Bankovní rada rozhoduje na každém zasedání o nastavení měnové politiky.  Na posledním zasedání bankovní rady je v zápise z jednání uvedeno : "Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB jednomyslně rozhodla ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace na stávající úrovni 0,05 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Lubomír Lízal a Pavel Řežáb...

USA jako jeden spotřební kotel

Superspotřebitel... V pátek zveřejněné data o maloobchodních tržbách byla pro finanční trh zklamáním: v červenci meziměsíčně stagnovaly, ačkoliv se čekal růst o 0,4%. Po očištění o tržby za prodej aut dokonce došlo k poklesu o -0,3% m/m. Dolar pro jistotu oslabil.    Zájem ekonomů, médií a finančních trhů o amerického spotřebitele je pochopitelný. Spotřeba domácností v USA představuje 68 procent HDP. Pro srovnání v EMU je tento podíl 55% a v ČR dokonce jen 46%. Jde o podíl na HDP. Hrubý domácí produkt přitom představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období na určitém území. Ale americké podniky neprodukují jen na území USA, ale i v zahraničních dcerkách. A tudíž HDP neměří nejlépe důchod, který plyne do USA k přerozdělení mezi spotřebitele, podniky a vládu.  Když se podíváme na podíl spotřeby na hrubém národním důchodu, tak se dostaneme na 66%. Sice jsme se snažili, ale pořád jde o vysoké číslo. …bez inve...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...