Vřelý MMF a exponovaný globální růst
Mezinárodní měnový fond ve svém novém výhledu varuje, že globální ekonomika s dlouhodobě nízkým růstem je více vydána na pospas negativním šokům. No a po takových vřelých slovech nemohlo přijít nic jiného, než revize prognózy dolů = očekává letos růst globální ekonomiky o 3,2% a příští rok 3,5%.
Varování MMF sleduje logiku „nízký růst = malý prostor pro chyby“. Hlavní ekonom MMF Maurice Obstfeld dodává, že „trvale nízký růst má hrůzostrašné efekty, které snižují potenciální růst a s ním i poptávku a investice.“ A proto je podle něj nutné okamžitě jednat mixem strukturální politiky (především zlepšit fungování trhu práce, dále zvýšit konkurenční prostředí, usnadnit zakládání firem a lákat investice), fiskálu (snížit zdanění práce, podpora výzkumu a podpora aktivních politik trhu práce) a měnové politiky.
Cíle centrálních bank: Citius - Altius - Fortius
MMF delší dobu zdůrazňuje, aby centrální banky nevzdávaly plnění inflačního cíle a dokonce navrhoval jejich zvýšení, minimálně přechodné. Jde o logiku podobné té výše: „nulové sazby a nízké inflační očekávání = malý prostor pro uvolnění měnové politiky“, tedy menší prostor pro chybu.
Našinci může připadat snaha zvýšit inflaci prostřednictvím dalšího uvolnění měnové politiky jako neadekvátní reakce na aktuální stav. Vždyť česká ekonomika roste, máme nízkou míru nezaměstnanosti. Ale ekonomická teorie říká, že dokud inflace neakceleruje, tak by míra nezaměstnanosti mohla dále poklesnout. A proto by bylo hříchem míru nezaměstnanosti dále nesnižovat.
To ano, ale naprosto zásadní je, že my jsme malá ekonomika, která si dováží mimo jiné i globální inflaci. A inflační cíl na dvou procentech byl nastaven na předpokladu, že ECB bude plnit svůj inflační cíl. Jinými slovy, že si budeme dovážet dvouprocentní inflaci. A to se už nějaký ten pátek neděje. Ano, znamená to, že inflační vývoj u nás není ani tak vláčen domácí ekonomickou situací, ale situací v globální ekonomice.
Takže ve finále by koncentrace centrální banky v malé otevřené ekonomice měla být směřována na trh práce a tzv. mezeru výstupu.
Naprosto zásadní návrh projednávají naši ústavní činitelé: v angličtině budeme mít jednoslovný název Czechia. Analytici jsou nadšení, že budou muset přespat všechny grafy a tabulky. Tak dík!
"Zprávy v nás evokují spoustu názorů, s nimiž nemůžeme udělat nic kromě toho, že jim můžeme dát podobu dalších zpráv, s nimiž nemůžeme nic udělat." (Postman, 1985) 1985? Co by napsal dnes!?
Komentáře
Okomentovat