Představte si, že dorazíte do hospody na oběd a objednáte si řízek a pivko. Polední standard. Tohle menu stojí dohromady 120 kaček. Přitom řízek stojí o stovku více. Takže otázka: kolik stojí pivo?
Jasně, že dvacet korun. Protože když pivo stojí 20 korun a řízek o stovku více, tak řízek stojí 120 korun. No jo, ale 20 plus 120 není 120, že.
Co to na vás zkouším? Jde o to, že odpověď 20 korun vám velmi pravděpodobně vyskočí automaticky. Intuitivně. A my máme rádi naši intuici. Je snadnější a lehčí používat ji, než to pomalé a namáhavé myšlení. Intuice je automat, který nám často zjednodušuje život. Bez ní se neobejdeme.
Ale intuice nás může snadno zradit či dokonce opakovaně svádět z cesty. Vždyť těch 20 korun bylo přece jasných. A kdybych do toho nezačal rýpat, tak v této představě žijete dále.
Zajímavé je, že podle výsledků experimentů, ti z vás, kteří uvedli 20 korun, tak si myslí, že 92% lidí to vyřeší "správně". Jinými slovy, je to jasné jak facka mě, tak to bude jasné i ostatním. Nicméně ti, kteří skutečně našli správnou odpověď, tak očekávali, že jen 62% lidí najde správnou odpověď. Mimo jiné i proto, že i jim jako první naskočila dvacka, ale pak se zamysleli... A tuší, že se nezamyslí každý.
A taky je zajímavé, že kdybychom problém udělali těžším, kdy by bylo potřeba více počítat (například byste si dali i polévku, dezert a kafe, nechali nějaké dýško), tak by bylo více pravděpodobné, že byste došli ke správné odpovědi. Prostě při náročnějším úkolu jde intuice automaticky stranou a do boje jde myšlení.
Potřebujeme kritické myšlení, abychom se dobrali ke správné odpovědi. Můžete namítat, že tady šlo je o hloupou otázku na jakéms blogu. Že kdyby o něco šlo, tak se zamyslíte. Tak určitě.
Jo a jaká je správná odpověď? 10 korun za pivo. Pivo za deset korun? Tak to bych chtěl vidět!
Komentáře
Okomentovat