Kurzový závazek nahradil…wait for it…
Ministersvo financí onámilo, že plánuje v srpnu vydat až 12 mld. CZK dluhopisů a až 10 mld. CZK státních pokladničních poukázek.
Zároveň jen v sprnu bude splatných 88 mld. CZK pokladničních poukázek (SPP) vydaných mezi únorem a dubnem. Další SPP budou splatné v září: necelých 60 mld. CZK.
Do této krátkodobé investice se hnaly ve velkém zahraniční investoři. Ti SPP nakupovaly za záporný úrok, protože očekávali posílení koruny po exitu, které tento negativní úrok vykompenzuje.
A tady to začíná být zajímavé. Ministerstvo financí tyto peníze nepotřebovalo. Peníze ležely ladem na účtech ČNB. MF si jen shráblo onu zápornou sazbu, kterou byli investoři ochotni zaplatit. Dluh krátkodobě vzrostl, ale nebojte do voleb bude opět nižší.
Právě disproporce mezi splatným a emitovaným dluhem vlády a faktem, že jej drží primárně zahraniční investoři, znervózňuje ČNB. Ta se obává, že zavírání korunových pozic po splacení státního dluhu povede k oslabení koruny.
Proto centrální banka dělá kotrmelce v komunikaci. Jednou říká, že posilování koruny odkládá potřebu zvyšovat sazbu. Například guvernér Jirka Rusnok 21. června řekl: "Ano, může to být ve třetím čtvrtletí, což je spíše modelový výpočet, ale měnověpoliticky to na to nevypadá."
A po pár dnech (29. června) otočí a tvrdí, že je tady riziko, že pokud by korunové pozice byly uzavírány, tak je tady riziko oslabení koruny. A proto je potřeba urychlovat zvýšení sazeb. ČNB proto zdůrazňuje, že zvýšení sazeb přijde začátkem srpna, nebo koncem září. Tedy v době, kdy bude splatný balík pokladničních poukázek.
…kurzový závazek
Hlavním důvodem pro spěch se zvyšováním sazeb je tak primárně obava o reakci koruny. Nicméně takto se ČNB dostává přesně do pozice, které se měla vyhnout: ukazuje finančnímu trhu, že závazek na 27 CZK/EUR vyměnila závazek, že se koruna nevychýlí z nějakého koridoru.
Přitom před exitem a ještě bezprostředně po exitu ještě ČNB říkala, že je ochotna připustit volatilitu koruny, protože by to jinak přece nebyl exit. Guvernér Rusnok tehdy (6. dubna) řekl: „V tuto chvíli necháme ten kurz opravdu volně nacházet tu svoji správnou hodnotu. A je nám jedno, jestli to bude 24 nebo jestli to bude 30. V prvních dnech je nám to úplně jedno“.
ČNB udělala chybu s kurzovým závazkem. Ne že jej zavedla, ale že konzistentně necílila kumulování inflačního diferenciálu. Pokud by dokázala přestřelit inflaci v EMU o několik procentních bodů, tak by reálné posílení proběhlo přes inflaci. Potom by trh nečekal, že proběhne přes kurz. A pokud by trh nečekal, že proběhne přes kurz, tak by nespekuloval a ČNB by neměla na bilanci tolik rezerv. Bylo potřeba jen být konzistentní (což ČNB přestala být už na začátku roku 2015). A přestat vyhlašovat exit k nějakému datu. Namísto toho měl exit vyhlašovat až po naplnění inflačního diferenciálu.
Teď dělá centrální banka druhou chybu. Pokud měnovou politiku budou ovlivňovat dojmy, co by spekulanti mohli udělat, a jak na to bude reagovat koruna a co musí ČNB udělat, aby sazbami zabránila odlivu a oslabení, tak by se bankovní rada měla připravit, že to ovlivni měnovou politiku na mnoho let. Těch tzv. hot money během kurzového závazku přiteklo necelých 1700 mld. CZK. A roční poptávka z reálné ekonomiky je cca 250 mld. CZK. Takže ČNB bude muset čekat 6-7 let, než bude mít po obavách. Anebo se může vrátit ke svému názoru po exitu, tedy nechat trh vyčistit a zbavit se krátkodobých spekulantů.
Tohle by bohužel nabouralo myšlenku, do které se ČNB zamilovala a kterou prodává do světa: že zvládlo exit bez větší volatility, že exit byl dokonce hladší než zavedení kurzového závazku, že ČNB je lepší než Švýcaři.
Znovu se potvrzují slova Stanleyho Fischera, bývalého guvernéra izraelské centrální banky, který se zavedením kurzového závazku měl své zkušenosti: že zavedení kurzového závazku, je stejné jakou vstoupit do pásma Gazy. Každý ví, jak jít tam, ale málokdo ví, jak se stáhnout.
ČNB se ještě nestáhla.
Komentáře
Okomentovat