V USA 1% nejbohatších bere 20% příjmů. Přitom ještě v 70. letech to bylo jen 10%. Naposledy takto vysoká nerovnováha v rozdělení příjmů byla ve 20 a 30 letech minulého století.
První dva obrázky ukazují příjmů získá nejbohatší procento v jednotlivých státech. Z obrázků je jasné, že nárůst nerovnosti není ve všech vyspělých ekonomikách stejný. Což je dobrý odrazový můstek pro hledání důvodů.
První dva obrázky ukazují příjmů získá nejbohatší procento v jednotlivých státech. Z obrázků je jasné, že nárůst nerovnosti není ve všech vyspělých ekonomikách stejný. Což je dobrý odrazový můstek pro hledání důvodů.
Alvera s spol identifikovali čtyři důvody.
1) Daňová sazba. Obrázek ukazuje vývoj nejvyšší sazby z příjmů v jednotlivých státech - všeobecně nejvyšší sazby poklesly na úroveň 40-50%. Další obrázek ukazuje přehledněji dynamiku: pokles daňové sazby v procentních bodech (osa x) a nárůst nerovnosti (osa y): státy, které nejvíce snížily nejvyšší daňovou sazbu, zaznamenali nejvyšší nárůst nerovnosti v rozdělení příjmů. Zdá se, že tedy stačí zvýšit sazby a svět je zachráněn. Nebo ne?
Pokles daňové sazby snižuje motivaci k daňovým optimalizacím.
2) Druhý důvod vlastně taky souvisí s daněmi. Snížení daní zvýšilo motivaci vysoko-příjmových skupin ukousnout si více z koláče zisku, protože snížení daňové sazby zvýšilo možný přínos pro zaměstnance při zvýšení mzdy. Takže jde vlastně o zvýšení motivace k práci a samozřejmě zvýšení motivace k tvrdšímu mzdovému vyjednávání.
3) Zvýšil se podíl bohatství na příjmech. Pod bohatstvím si představme finanční (akcie, dluhopisy, podílové fony...) a nefinanční (domy, pozemky...) aktiva. Tato aktiva mají výnos (dividendy, kupóny, nájem...). Takže v průběhu času dochází k jejich akumulaci. Ano, to je to zázračné složené úročení. A zároveň je také bohatství nerovnoměrně rozděleny skrz příjmové skupiny. Dlouhodobá akumulace bohatství (podpořena i nízkou dědickou daní) tak vlastně sama o sobě prohlubuje nerovnost ve společnosti.
4) Dochází k posunu v rozdělení zisku. Roste totiž podíl na zisku, který připadne vlastníkům kapitálu (viz bod 3) a tudíž klesá podíl připadající práci (zaměstnancům). Průměrná dlouhodobá hodnota tohoto podílu odměny vlastníkům kapitálu je v USA 6%. Nyní je tento podíl mezi 10-11%.
Nerovnost v příjmech nebo lépe v rozdělení bohatství je potenciální sociální, ale i ekonomický problém, které vyspělé ekonomiky budou muset řešit. Ale jak?
Nerovnost v příjmech nebo lépe v rozdělení bohatství je potenciální sociální, ale i ekonomický problém, které vyspělé ekonomiky budou muset řešit. Ale jak?
Nejsem odborník, ekonom, ani expert. Prostě ale žiju na tomhle světě a tak se snažím nějak uživit rodinu, sebe a ještě ideálně tak, aby mi něco zbylo. No, co si budeme povídat... někdy je to složité, protože ty nůžky se stále ještě více rozevírají. Na vlastní bydlení, kde jsou dřevěné ploty a vypadá to trochu k světu má dneska jenom málokdo. Nedávno mi projektant řekl, že domy pro střední třídu se už prakticky nestavějí... je to zvláštní doba.
OdpovědětVymazat