Taky Názor | david navrátil

Snížení sazeb na nulu světovými centrálními bankami mělo podpořit ekonomiku. Ale jak to u každého opatření bývá, každá sranda něco stojí, respektive má své vítěze a poražené. Studie McKinsey ukazuje , že vlády USA, eurozóny a Velké Británie uspořily vládám 1,6 biliónu dolarů. Jednak díky snížení úrokových nákladů, jednak díky platbám centrálních bank do státního rozpočtu. Podniky byly profitovaly z extra nízkých sazeb. A to ve výši 710 miliard dolarů díky nižším nákladům na obsluhu dluhu. Kdo tratil? Domácnosti. Dosavadní ztráty jsou odhadnuty na 630 miliard dolarů. Jde o ztráty úrokového výnosu úspor domácností. Samozřejmě domácnosti, tedy lidi nejsou homogenní skupinou. Mladí, kteří nemají vysoké úspory a spíše se zadlužují, tak z nízkých sazeb získali. Starší ročníky s úsporami byli biti.

Často zmiňovanou brzdou inovačního potenciálu české ekonomiky je nízká úroveň výdajů na vědu a výzkum. A kdo za to může? Viník se nehledá těžko: vláda, kdo jiný, že. Přitom to... Ale nepředbíhejme.  První obrázek ukazuje, jak se vyvíjely výdaje na vědu a výzkum od roku 2000. Od roku 2000 došlo ke zvýšení z 1,2% na 1,9%, což je téměř na úrovni průměru EU. Kupecky můžeme říci, že stačí přidat čtyři miliardy jsme na na úrovni EU. Otázka je, jestli to bude stačit. Být na průměru EU neznamená být na inovační špici. Tam se pohybují země, od kterých bychom to čekali: Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo. Abychom se dostali na jejich úroveň výdajů na vědu a výzkum, tak bychom je museli zvýšit o 75%, tedy o 54 mld.  A tady se hodnocení většinou zvrhne. Může za to vláda. Vláda dělá málo. Kdyby dala více peněz z veřejných rozpočtů, tak bychom byli vyspělejší a více inovativní ekonomikou... Tak se tedy podívejme, kolik dává vláda na výzkum a vývoj. A ejhle, zjistíme,...