Přeskočit na hlavní obsah

Výdaje na vědu a výzkum: kde, resp. v kom je zakopaný pes?


Často zmiňovanou brzdou inovačního potenciálu české ekonomiky je nízká úroveň výdajů na vědu a výzkum. A kdo za to může? Viník se nehledá těžko: vláda, kdo jiný, že. Přitom to... Ale nepředbíhejme. 

První obrázek ukazuje, jak se vyvíjely výdaje na vědu a výzkum od roku 2000. Od roku 2000 došlo ke zvýšení z 1,2% na 1,9%, což je téměř na úrovni průměru EU. Kupecky můžeme říci, že stačí přidat čtyři miliardy jsme na na úrovni EU.


Otázka je, jestli to bude stačit. Být na průměru EU neznamená být na inovační špici. Tam se pohybují země, od kterých bychom to čekali: Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo. Abychom se dostali na jejich úroveň výdajů na vědu a výzkum, tak bychom je museli zvýšit o 75%, tedy o 54 mld. 


A tady se hodnocení většinou zvrhne. Může za to vláda. Vláda dělá málo. Kdyby dala více peněz z veřejných rozpočtů, tak bychom byli vyspělejší a více inovativní ekonomikou...

Tak se tedy podívejme, kolik dává vláda na výzkum a vývoj. A ejhle, zjistíme, že výdaje vlády do této oblasti zařazuje ČR do první pětky v EU, viz další graf. A možná vás zároveň překvapí, jak málo vlády dávají do vědy a výzkumu: průměr EU je 0,26% a na vrcholu (tedy vlevo) je to 0,36%. ČR pak 0,32%. Tady je potřeba zaokrouhlovat na dvě desetinné místa. 


Takže ne vláda. Zakopaný pes je v soukromých výdajích. Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo nejsou na Evropské inovační špičce díky penězům daňových poplatníků. Ale protože jejich firmám chtějí investovat své peníze, protože se jim vyplácí investovat do rozvoje a inovací. 


Proč české firmy investují "tak" málo? Nemám jasnou odpověď. Může za to minulý systém pobídek, který lákal spíše výrobu náročnou na práci, než kapitálově náročnou? Může za to skutečnost, že vysoké školy chrlí ekonomy, právníky a manažery, namísto absolventů technických univerzit, kteří by motivovali firmy inovační centra stavět zde? Může za to demokratizace školství, která sice vedla k vysokému podílu vysokoškoláků na populaci, ale ne s vysokou kvalitou? Může za to nepříliš lichotivé umístění v Doing Business, který ukazuje, jaké obstrukce je nutné překonat pro založení firem, což může odrazovat fondy rizikového kapitálu? Může za to nízký podíl výdajů do vzdělávání? Co myslíte vy?
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...
1 komentář
Další informace

My ČNB a oni Ilumináti

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s Jirkou jsme museli zareagovat. Předně musíme říct, že máme ČNB rádi, myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě, a že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. A po tomto opatrném úvodu asi očekáváte, že nezůstane niť suchá.  Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl, ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás n...
Okomentovat
Další informace

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...
Okomentovat
Další informace