Taky Názor | david navrátil

V posledních letech se opět rozšiřují názory, že ekonomický růst nemůže pokračovat. Kam by jako pokračoval? Do nekonečna? To přece nejde. A množí se proto zástupy zastánců nulového růstu. Když slyším, že už nemůžeme růst, tak si vždycky vzpomenu na známý výrok: „vše, co už mohlo být vynalezeno, bylo vynalezeno“. Tento výrok je přičítán šéfovi patentového úřadu USA Charlesi Duellovi z přelomu 19. a 20. století. Tento výrok je s oblibou používán řečníky, aby ukázali, jak ignorantský může být státní úředník, anebo jak je mylné si myslet, že pokrok se blíží ke svému konci. Pro tyto účely je tento výrok tak úžasný, až se zdá, že to nemůže být pravda. Ano, ona to není pravda. Jde pouze o mýtus všeobecně přijímaný za pravdivý. Ale tento mýtický výrok je velmi trefný. Argument, že nemůžeme růst do nekonečna, a proto už nemůžeme růst dále, by šlo přece použít už před mnoha staletími. Kdybychom uvěřili, že člověk nemůže už nic vymyslet a posunout pokrok kupředu, t...

Měly problémové země eurozóny provádět fiskální restrikci? Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a ekonomická pop star,  má jasno. Neměly! A svůj názor dokazuje například tímto obrázkem.  Ten ukazuje na vodorovné ose velikost fiskální restrikce v procentech HDP. A na svislé ose, jaký byl růst, respektive pokles jednotlivých ekonomiky v období mezi 2008 a 2012.  Pro Krugmana to je jasný důkaz toho, že to politici vehnali své ekonomiky do krize. Kdyby nedělali fiskální úspory, tak by ekonomiky typu Řecka, Portugalska, Španělska, Itálie neprošly tak hlubokou ekonomickou krizí. OK. Tady bychom mohli uzavřít: nebýt hlouposti politiků, tak by si eurozóna mohla odpustit dlouhou krizi. No, ale můžeme se na věc podívat i jinak. Existence vazby (korelace) mezi fiskální restrikcí a ekonomickým růstem totiž neříká nic o kauzalitě. Lorezno Smaghi ukazuje následující sérii obrázků. Korelace s růstem ekonomik ve stejném období má nejen velikost fiskáln...

Často zmiňovanou brzdou inovačního potenciálu české ekonomiky je nízká úroveň výdajů na vědu a výzkum. A kdo za to může? Viník se nehledá těžko: vláda, kdo jiný, že. Přitom to... Ale nepředbíhejme.  První obrázek ukazuje, jak se vyvíjely výdaje na vědu a výzkum od roku 2000. Od roku 2000 došlo ke zvýšení z 1,2% na 1,9%, což je téměř na úrovni průměru EU. Kupecky můžeme říci, že stačí přidat čtyři miliardy jsme na na úrovni EU. Otázka je, jestli to bude stačit. Být na průměru EU neznamená být na inovační špici. Tam se pohybují země, od kterých bychom to čekali: Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo. Abychom se dostali na jejich úroveň výdajů na vědu a výzkum, tak bychom je museli zvýšit o 75%, tedy o 54 mld.  A tady se hodnocení většinou zvrhne. Může za to vláda. Vláda dělá málo. Kdyby dala více peněz z veřejných rozpočtů, tak bychom byli vyspělejší a více inovativní ekonomikou... Tak se tedy podívejme, kolik dává vláda na výzkum a vývoj. A ejhle, zjistíme,...