Taky Názor | david navrátil

Představte si, že dorazíte do hospody na oběd a objednáte si řízek a pivko. Polední standard. Tohle menu stojí dohromady 120 kaček. Přitom řízek stojí o stovku více. Takže otázka: kolik stojí pivo? Jasně, že dvacet korun. Protože když pivo stojí 20 korun a řízek o stovku více, tak řízek stojí 120 korun. No jo, ale 20 plus 120 není 120, že.  Co to na vás zkouším? Jde o to, že odpověď 20 korun vám velmi pravděpodobně vyskočí automaticky. Intuitivně. A my máme rádi naši intuici. Je snadnější a lehčí používat ji, než to pomalé a namáhavé myšlení. Intuice je automat, který nám často zjednodušuje život. Bez ní se neobejdeme.  Ale intuice nás může snadno zradit či dokonce opakovaně svádět z cesty. Vždyť těch 20 korun bylo přece jasných. A kdybych do toho nezačal rýpat, tak v této představě žijete dále.  Zajímavé je, že podle výsledků experimentů, ti z vás, kteří uvedli 20 korun, tak si myslí , že 92% lidí to vyřeší "správně". Jinými slovy, je to jasné jak fa...

Představte si, že byste měli velký arch papíru. Přeložte ho napůl. A ještě jednou jej přeložte napůl. Tak a teď si představte, že byste ho takto dokázali přeložit padesátkrát.  Já vím, že byste ho takto přeložit nedokázali. Normální A4 jde přeložit maximálně sedmkrát, osmkrát. Ale zkuste si představit, že to dokážete.  Moje otázka je, jak vysoký by byl výsledný sloupec takto složeného papíru? Hádáte, že jako tlustá kniha? Ne. A dokonce pokud byste byli odvážní a řekli, že výsledný sloupec bude stejně vysoký, jako všechny knihy z vaší knihovny srovnané na sebe, tak byste ve vašem odhadu byli daleko od skutečného výsledku. „Ve skutečnosti bude výsledný sloupec přibližně tak vysoký, jako je vzdálenost od Země ke Slunci“, píše ve své knize Bod zlomu Malcolm Gladwell (pokud jste nečetli, tak doporučuji na prodlužující se večery).  Zdá se vám to neuvěřitelné? To je dáno tím, že nám lidem tento výsledek přijde naprosto neadekvátní příčině. Tenký papír na z...

Každý jsme už slyšeli výrok lorda Actona, že „moc korumpuje a absolutní moc absolutně korumpuje“. A možná jste se už zamysleli, jak moc velkou moc musíme dostat, abychom ji začali zneužívat? Zkuste experiment. Vyberete studenty a rozdělíte je do tříčlenných týmů. Tak, aby v každém týmu byly jen muži nebo jen ženy. Každý tým sedí v samostatné místnosti a náhodně jeden člen týmu je zvolen za vedoucího. Každý tým dostane k řešení komplikovaný a nudný problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě. Takový experiment proběhl před pár lety v Berkeley. Přesně po třiceti minutách byl tým přerušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky a dal jej na stůl, aby se tým mohl posilnit.  Tušíte správně, že onen "komplikovaný a nudný problém" byl jen zástěrkou. Šlo o ty koláče. Tým byl tříčlenný a koláče byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláč. Jeden zůstal na talíři. Možná byste oč...

Naše chování a rozhodování, bychom často nepopsali jako racionální. Dneska o tom, jak jsme neuvěřitelně ovlivnitelní.  Z knížky Šťouch (Nudge) od Richarda Thalera a Cassa Sunsteina měl zaujal následující experiment. Představte si. Jste ve skupině neznámých lidí, kteří dostanou na papíře namalovanou čáru. A následně je na plátno promítnuta trojice čar. Vaším úkolem je určit, která z těch třech je stejná jako ta vaše na papíře. Úkol velmi snadný. A taky že ano, daří se vám ve skupině velmi snadno určovat tu správnou. V prvním, ve druhém i třetím kole. Ale ve čtvrtém kole najednou všichni kolem vás začnou ukazovat na čáru, která je jiná, než máte před sebou. Prostě se mýlí.  Co uděláte vy? Budete věřit sami sobě? Nebo se necháte ovlivnit většinou?  V mnoha testech, v mnoha zemích to dopadlo tak, že 20-40% lidí se nechalo ovlivnit většinou. A to v situaci takto velmi jednoduchého úkolu. Zkusme další experiment. Máte říci, zda souhlasíte s výrokem „Jelikož...

Člověk se nechová podle učebnic klasické ekonomie. Pokud máme pocit, že se vůči nám někdo snaží chovat neférově, tak mu dáme co proto, i za cenu, že sami budeme mít nějakou ztrátu. Musím říci, že jsem příznivcem behaviorální ekonomie, která nám ukazuje, že paradigmata, která jsme se učili v ekonomii o homo economicus, v realitě nemusí platit. A proto i některé závěry klasické ekonomie nemusí platit. A bylo by proto mylné předpokládat, že platit začnou. Dnes jeden příklad za všechny. Představte si, že dostanete tisícovku. A váš úkol je rozdělit tuto tisícovku na dvě části. Jednu část dáte druhému účastníkovi experimentu, kterého neznáte. A on nezná vás. Pokud tento člověk tuto částku akceptuje, tak mu zůstane a vám připadne zbytek. Pokud neakceptuje, tak nikdo nedostane nic. Ani vy, ani on. Co říká klasická ekonomie? Říká, že máte tomu druhému nabídnout minimum, třeba korunu. Ten druhý ji akceptuje, protože jedna koruna je vždy více než nic. A jaká je praktická zkušenost s t...

Vánoce! A s nimi spojený shon, kupování dárků, slzy zklamání pod vánočním stromečkem a následné hromadné výměny dárků. Pojďme si tedy na chvíli nasadit brýle pragmatika a podívat se na vánoční dárky trochu jinak.  To je např. cílem knížky Scroogenomics od Joela Waldfogela. Předpokládejme, že stojím před pánským svetrem, který stojí 1000 korun. Koupím si jej, pokud v mých očích má hodnotu 1000 nebo více. V případě, že je to více než 1000, dosáhnu tzv. spotřebitelského přebytku.  Pokud ovšem koupím svetr někomu jinému, a tomu se svetr nelíbí (především ženy ví, o čem mluvím), tak jeho vnímaná hodnota je nižší než 1000, řekněme 500. V tom případě dosáhne ztráta hodnoty 50%. Ano, dar může mít sentimentální hodnotu. Mám rád toho, kdo mi dává dar, a to zvyšuje hodnotu daru. Sice se mi svetr nelíbí, ale protože jsem jej dostal od osoby, kterou mám rád, tak v mých očích se zvyšuje jeho hodnota na 750 korun. Lepší, ale pořád jde o ekonomickou ztrátu.  Jak vel...

Kdo by se si někdy nechtěl dát šlofíka odpoledne. Na půl hodinky, na hodinku. V práci bychom možná potřebovali pár argumentů, které by přesvědčily kolegy a nadřízené, že vám vlastně šlofíkem jde o blaho firmy. A doma občas taky. Tedy o blaho rodiny. Beth Belle Cooper  dala  dohromady výzkumy na toto téma. Závěry jsou jasné. Odpolední šlofík mimo jiné zlepšuje kognitivní funkce, kreativní myšlení, paměť, snižuje stres, snižuje riziko kardiovaskulárních chorob, zlepšuje motoriku. Zaujala mě ta paměť. Experiment: účastníci si měli zapamatovat obrázky z karet. Takže jim je ukázali a pak měli 40 minutovou přestávku. Jedna skupina si mohla usnout, ale druhá musela zůstat vzhůru. Po přestávce si účastníci experimentu měli vzpomenout na obrázky. No a samozřejmě ta šlofíková si vedla lépe. Dokázala si v průměru vzpomenout na 85% obrázků. Zatímco ta, co musela zůstat vzhůru, jen 60%.  Proč? Když si poprvé nahrajeme informaci do hipokampusu (ten máme ve střední část...

Příběh české frustrace : "Jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s totalitou, byla emigrace. Někteří emigrovali fyzicky, jiní psychicky. Emigrovali jsme do svých rodin, do chaty na víkend, do bezpečných zdí svého bytu. Ven raději nevycházet, o nic se nezajímat, budovat si své malé domácí štěstí. Tato adaptace byla pochopitelná. Její plody si však neseme dodnes. Byť si polovina našich spoluobčanů už totalitu nepamatuje, my tuto zkušenost ochotně předáváme dále. Nezájmem o veřejnou sféru, o druhé lidi, lhostejným postojem ke komunitním aktivitám i občanskému aktivismu. Kdo má málo, tomu bude ještě vzato : "Neustálé zaměření pozornosti na tenčící se či již neexistující finanční zdroje jim vyčerpalo sílu vůle, schopnosti analytického přemýšlení do dalšího rozhodování." Never Brush Your Teeth Immediately After a Meal : "But research shows that brushing too soon after meals and drinks, especially those that are acidic, can do more harm than good. Acid reflux poses a si...

Jakákoliv dieta a odhodlání jíst zdravě je těžce zkoušené v případě, když jsme vyčerpání, ve stresu, ve špatném rozpoložení... Ve špatném rozpoložení jsou i fanoušci toho týmu, který prohrál. Takoví fanoušci mají tendenci více páchat přestupky díky posilnění alkoholem, domácí násilí, mají větší šanci i na infarkt... Yann Cornil a Pierre Chandon ukázali , že fanoušci týmu, který prohrál, dostanou i hlad. Velký hlad. A naopak ti, kteří fandí týmu, který vyhrál, dostanou osvícení, co se týká zdravého stravování. Podle jejich výzkumu  fanoušci týmu, který prohrál, snědli o 28% více než normálně a především více tučného jídla. A naopak fandové vítězného týmu snědli o 16% méně než normálně . Jde o krátkodobou reakci na výsledek favorizovaného týmu. Nicméně dlouhodobě špatné výsledky během sezóny mohou pozměnit váhové a prostorové disproporce fanoušků. Máme v týmu jednoho sešívaného. Budu (si) Petra během této sezóny vážit :-)

"Zadní okno v autě je čistější než to přední" řekl jednou Warren Buffet. Tímto tento hvězdný investor nechtěl komentovat stav svého auta. Mluvil o prognózování. Často odhadujeme budoucnost na základě zkušeností z minulosti, protože nám to minulost přijde jasnější, průzračnější. Když pochopíme, co se to v minulosti vlastně stalo, tak nás přepadne pocit "aha, tak teď už to chápu, takže teď už vím, jak to bude v budoucnosti". No a to je chyba. Často se přesvědčujeme, že "víme" věcech, o kterých moc nevíme. Minulost se nám totiž sice jeví deterministicky: událost A předcházela B... Ale budoucnost je stochastická, tedy náhodná: nevíme, co bude tou událostí A, která způsobí B. Pocit, že jsme pochopili minulost nás vede k tomu, že se při svém rozhodování začneme chovat, jako bychom nežili ve světe nejistoty. A naprosto přestaneme počítat s událostmi, které jsou sice málo pravděpodobné, ale mají velký dopad. Jo jo, jde o ty Talebovy černé labutě . ...

1)  The Most Effective Ways to Make It Right When You Screw Up : Co dělat, když to poděláme? Omluvit se. Ale i omluva je věda. Často děláme chybu, že při omluvě mluvíme hlavně o sobě. 2)  The 100+ most followed psychologists and neuroscientists on Twitter : pokud vás zajímá psychologie a používáte twitter, tak najdete pár tipů na sledování 3) "Apologies are always necessary and never sufficient" Nassim Nicholas Taleb 4) "If you want to be a knight, act like a knight." Don Quixote 5) Persuasion and the power of story : prezentace má mít příběh, statistika nestačí. 6)  The Possible Unemployment Cost of Average Inflation below a Credible Target : nový paper L.E.O. Svenssona k inflačnímu cílování. Pokud je inflační cíl kredibilní a inflační očekávání jsou fixována na tento cíl, tak dlouhodobá phillipsova křivka už není vertikální, ale klesající. Pokud centrální banky cílující inflaci věří, že to dělají dobře, tak by se měli postarat o comeback negativního ...