Přeskočit na hlavní obsah

Necháme se zkorumpovat? Snadno.


Každý jsme už slyšeli výrok lorda Actona, že „moc korumpuje a absolutní moc absolutně korumpuje“. A možná jste se už zamysleli, jak moc velkou moc musíme dostat, abychom ji začali zneužívat?

Zkuste experiment. Vyberete studenty a rozdělíte je do tříčlenných týmů. Tak, aby v každém týmu byly jen muži nebo jen ženy. Každý tým sedí v samostatné místnosti a náhodně jeden člen týmu je zvolen za vedoucího. Každý tým dostane k řešení komplikovaný a nudný problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě. Takový experiment proběhl před pár lety v Berkeley.

Přesně po třiceti minutách byl tým přerušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky a dal jej na stůl, aby se tým mohl posilnit. 

Tušíte správně, že onen "komplikovaný a nudný problém" byl jen zástěrkou. Šlo o ty koláče. Tým byl tříčlenný a koláče byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláč. Jeden zůstal na talíři.

Možná byste očekávali, že nastane takovéto trapné váhání, koukání na talíř, případně vyjednávání, kdo si ten poslední koláček vezme. Nebo snad dělení.

To nebyla obvyklá reakce na poslední kousek.

V naprosté většině případech po tomto posledním koláči šáhl vedoucí a snědl jej. Ale pozor. Nejenže jej snědl, ale on si jej doslova vychutnal, s pomlaskáváním a drobky všude kolem. 

Tento vedoucí neměl žádný speciální úkol. Neměl žádnou speciální vlastnost. Byl vybrán naprosto náhodně jen půl hodiny před tím. Jeho status byl ovlivněn jen a jen štěstím, náhodou. A přesto to v něm nechalo vyrůst přesvědčení, že si tento koláček navíc zaslouží víc, než ostatní.

Tento výzkum ukazuje, že absolutní moc není podmínkou nutnou proto, abychom začali měnit naše morální hodnoty a chování. Stačí lehký dotek moci a začínáme ztrácet kontakt s ostatními. "Přestaneme se důkladně zabývat tím, co si ostatní myslí.", říká profesor Dacher Keltner z UC Berkeley, ztrácíme empatii. "Je přitom ironické, že dovednosti, které jsou důležité pro získání moci a pro efektivní vedení lidí, ztrácíme přesně ve chvíli, kdy moc získáme.", dodává.

Mnoho z nás zažilo v něčem štěstí. Můžeme mít štěstí na rodiče, štěstí na školu, štěstí na známé, štěstí na to, že žijeme v relativně bohaté zemi, štěstí na práci, na plat… A mnoho z nás už čelilo „koláči“ navíc. V té situaci je pro nás velmi snadné nabýt přesvědčení, že si tento „koláč“ zasloužíme. 

Komentáře

  1. No jako to chování v korporátech je občas docela zajímavé, to je pravda. Já jsem docela rád, že jsem se nakonec osamostatnil a šel podnikat na svoje vlastní triko. I když tomu teda předcházel vyhazov z práce , protože jsme se prostě neshodli s mým bývalým vedoucím. Názorově jsme byli úplně jinde. Ale jako zpětně rozumím tomu, že prostě on byl vedoucí. Myslel jsem si, že to budu řešit přes ochrana-zamestnance.cz/ ale nakonec jsem si řekl, že to podnikání bude lepší a nepotřebuji žádným způsobem nic kompenzovat. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

My ČNB a oni Ilumináti

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s Jirkou jsme museli zareagovat. Předně musíme říct, že máme ČNB rádi, myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě, a že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. A po tomto opatrném úvodu asi očekáváte, že nezůstane niť suchá.  Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl, ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás n...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...