Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu. Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35.
Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (geo)politice a fungování institucí, ale díky makroekonomickým nerovnováhám. Turecko má přes pět procent vysoký deficit běžného účtu.
Pro jeho financování musí být schopno přilákat každý rok odpovídající částku ze zahraniční. Každý rok. A každý rok tak naroste zahraniční zadlužení Turecka. Země, které jede na takových steroidech, potřebujete mít důvěru mezinárodního finančního trhu, protože jinak tvrdě narazí. Tohle poznalo už mnoho zemí, například během asijské krize. Turecko důvěru rychle ztrácí.
Pokud země není schopná přilákat dostatečné množství zahraničního kapitálu, tak musí snížit svou domácí poptávku. Tedy spotřebu a investice. Minimálně o zmíněných pět procent. Což už samo o sobě zavání ekonomickou krizí. Nicméně zahraniční investoři mohou chtít své peníze zpět. To propad domácí poptávky jen zvýší. Krátkodobý dluh splatný do jednoho roku představuje 14 HDP. Do konce roku Turecko potřebuje získat cca 125 mld. USD od zahraničních investorů. Příští rok dalších 200 mld. USD.
V realitě se k tomu přidá krize tureckých bank, zadření úvěrového kanálu, negativní sentiment, panika. To je koktejl, který může způsobit nejen „normální“ ekonomickou krizi, která se dá vydýchat, ale regulérní finanční krizi.
Problémem je nákaza do dalších zemí. V první vlně se mohou nakazit negativním sentimentem zahraničních investorů ty ekonomiky, které jsou také závislé na externím financování, například Argentina nebo Jižní Afrika. Šíření nákazy už přinutilo Argentinu zvýšit (už pekelně vysoké) sazby o pět procentních bodů na 45 % a zavázat se k intervencím k obraně své měny ve výši 0,5 mld. USD.
Dále se nákaza může šířit prostřednictvím finančního kanálu. Evropská centrální banka varovala, že některé banky v eurozóně mají vyšší expozici vůči Turecku. Zmínila Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA, UniCredit SpA či BNP Paribas SA, což nejsou malé ryby.
ČR by v tomto stádiu byla zasažena minimálně, protože máme malou expozici na Turecko. Dále běžný účet v našem případě není v deficitu, ale naopak v přebytku. Pro naši ekonomiku by byly podstatnější až pozdější dopady prostřednictvím nižším poptávky. Přímé vývozy do Turecka jsou na jednom procentu HDP, po očištění o dovozná náročnost dokonce na cca polovině. Česká ekonomika by tak byla zasažena až prostřednictvím nákazy do dalších zemí.
Nějaké naděje na zvrácení vývoje? NATO a EU na jedné straně a Turecko na druhé straně se navzájem potřebují. To by je mohlo dovést k vyjednávacímu stolu obě strany i přes silácké řeči z posledních dnů. Pokud ne, tak to bude špatně nejen pro Turecko, ale díky nákaze do dalších zemí i pro globální ekonomiku.
Turecko již několikrát ve svojí minulosti prokázalo, že politicky dokážou svařit prakticky cokoliv. Mimo to tamější systém je podle mě silnější, než se z pohledu zahraničních médií na první pohled může zdát. Rozhodně bych se nebál toho, že tureckou ekonomiku nebo politickou garnituru čeká nějaký větší pád.
OdpovědětVymazat