Taky Názor | david navrátil

Máte dobrou myšlenku, neprůstřelné argumenty? A potřebujete přesvědčit Josefa, o kterém víte, že s vámi nemusí souhlasit? Přesvědčte jej. Ale před tím jej nadopujte kávou. A když říkám předtím, tak tím myslím 40 minut předtím, než to na něj vybalíte. 1,3,7-trimethylxanthin, čili C8H10N4O2, čili kofein do sebe ládujeme všichni. OK, tak v průměru 80 procent z nás, ale za to různými způsoby: káva, čaj, cola nebo energy drinky. Ano, Lukáši, mladé můžeme napojit energy drinkem, pokud chceme dosáhnout stejných výsledků, nezáleží ta tom, zda jej nazýváme tein, guaranin nebo matein. Jde jen o správnou dávku kofeinu v mg na kg lidské váhy.  Kofein mění naše chování. Na to existuje spousta analýz. Zvyšuje pozornost, nabuzenost, zlepšuje paměť, zpracování informací, logické myšlení. A mění naše rozhodování a názory.  Vliv kofeinu na ovlivnění našeho názoru samozřejmě potřebujeme dokázat experimentálně. Takže prolijeme dvě skupiny pomerančovým džusem, jedna dostane džus s k...

Každý jsme už slyšeli výrok lorda Actona, že „moc korumpuje a absolutní moc absolutně korumpuje“. A možná jste se už zamysleli, jak moc velkou moc musíme dostat, abychom ji začali zneužívat? Zkuste experiment. Vyberete studenty a rozdělíte je do tříčlenných týmů. Tak, aby v každém týmu byly jen muži nebo jen ženy. Každý tým sedí v samostatné místnosti a náhodně jeden člen týmu je zvolen za vedoucího. Každý tým dostane k řešení komplikovaný a nudný problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě. Takový experiment proběhl před pár lety v Berkeley. Přesně po třiceti minutách byl tým přerušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky a dal jej na stůl, aby se tým mohl posilnit.  Tušíte správně, že onen "komplikovaný a nudný problém" byl jen zástěrkou. Šlo o ty koláče. Tým byl tříčlenný a koláče byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláč. Jeden zůstal na talíři. Možná byste oč...

Naše chování a rozhodování, bychom často nepopsali jako racionální. Dneska o tom, jak jsme neuvěřitelně ovlivnitelní.  Z knížky Šťouch (Nudge) od Richarda Thalera a Cassa Sunsteina měl zaujal následující experiment. Představte si. Jste ve skupině neznámých lidí, kteří dostanou na papíře namalovanou čáru. A následně je na plátno promítnuta trojice čar. Vaším úkolem je určit, která z těch třech je stejná jako ta vaše na papíře. Úkol velmi snadný. A taky že ano, daří se vám ve skupině velmi snadno určovat tu správnou. V prvním, ve druhém i třetím kole. Ale ve čtvrtém kole najednou všichni kolem vás začnou ukazovat na čáru, která je jiná, než máte před sebou. Prostě se mýlí.  Co uděláte vy? Budete věřit sami sobě? Nebo se necháte ovlivnit většinou?  V mnoha testech, v mnoha zemích to dopadlo tak, že 20-40% lidí se nechalo ovlivnit většinou. A to v situaci takto velmi jednoduchého úkolu. Zkusme další experiment. Máte říci, zda souhlasíte s výrokem „Jelikož...

Člověk se nechová podle učebnic klasické ekonomie. Pokud máme pocit, že se vůči nám někdo snaží chovat neférově, tak mu dáme co proto, i za cenu, že sami budeme mít nějakou ztrátu. Musím říci, že jsem příznivcem behaviorální ekonomie, která nám ukazuje, že paradigmata, která jsme se učili v ekonomii o homo economicus, v realitě nemusí platit. A proto i některé závěry klasické ekonomie nemusí platit. A bylo by proto mylné předpokládat, že platit začnou. Dnes jeden příklad za všechny. Představte si, že dostanete tisícovku. A váš úkol je rozdělit tuto tisícovku na dvě části. Jednu část dáte druhému účastníkovi experimentu, kterého neznáte. A on nezná vás. Pokud tento člověk tuto částku akceptuje, tak mu zůstane a vám připadne zbytek. Pokud neakceptuje, tak nikdo nedostane nic. Ani vy, ani on. Co říká klasická ekonomie? Říká, že máte tomu druhému nabídnout minimum, třeba korunu. Ten druhý ji akceptuje, protože jedna koruna je vždy více než nic. A jaká je praktická zkušenost s t...