Přeskočit na hlavní obsah

Jak zlepšit paměť? Dát si dvacet.

Kdo by se si někdy nechtěl dát šlofíka odpoledne. Na půl hodinky, na hodinku. V práci bychom možná potřebovali pár argumentů, které by přesvědčily kolegy a nadřízené, že vám vlastně šlofíkem jde o blaho firmy. A doma občas taky. Tedy o blaho rodiny.


Beth Belle Cooper dala dohromady výzkumy na toto téma. Závěry jsou jasné. Odpolední šlofík mimo jiné zlepšuje kognitivní funkce, kreativní myšlení, paměť, snižuje stres, snižuje riziko kardiovaskulárních chorob, zlepšuje motoriku.

Zaujala mě ta paměť. Experiment: účastníci si měli zapamatovat obrázky z karet. Takže jim je ukázali a pak měli 40 minutovou přestávku. Jedna skupina si mohla usnout, ale druhá musela zůstat vzhůru. Po přestávce si účastníci experimentu měli vzpomenout na obrázky. No a samozřejmě ta šlofíková si vedla lépe. Dokázala si v průměru vzpomenout na 85% obrázků. Zatímco ta, co musela zůstat vzhůru, jen 60%. 

Proč? Když si poprvé nahrajeme informaci do hipokampusu (ten máme ve střední části spánkového laloku), tak tato informace ještě není pořádně uložena a je ohrožena hlavně v situacích, kdy si máme zapamatovat více věcí najednou. Spánek pomáhá posunout informaci do mozkové kůry (neocortex), který je více stabilnějším skladem informací.

Další výzkum ukázal, že učení v noci (mnozí si vzpomenou na zkouškové období na vysoké) snižuje schopnost mozku absorbovat informace o 40%.



A víte, proč se říká dát si dvacet? Já to nevím. Ale když si čtu o spánku, tak mě napadá, že by to mohlo souviset se spánkovou malátností a fázemi spánku. Těch 20 minut je cca dobrá doba zdřímnutí. Pokud spánek trvá déle než 30 minut, tak už riskujete spánkovou malátnost, sníženou funkčnost preforntální mozkové kůry, která má na starost například úsudek. Takže je potřeba nařídit si budík 15-25 minut + čas na usnutí. Anebo už spát cca 90 minut nechat projít celý jeden spánkový cyklus. 

Je to docela věda. Ale co by člověk neudělal pro sebe. 
Tedy pro firmu a rodinu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

ČR jako sociálně rozvrácená země?

Jsme sociálně rozvrácená země, kde existují velké rozdíly mezi chudými a bohatými, jak často slyšíme (frekvence roste s blížícími se volbami). Jak je to s příjmovou nerovností a chudobou v ČR? Umí vysvětlit blbou náladu ve společnosti? Standardním statistickým měřidlem velikosti rozdílu mezi bohatými a chudými je Giniho koeficient.: měří, jak (ne)rovnoměrně jsou příjmy rozděleny v rámci populace. Čím vyšší je číslo, tím je nerovnost v rozdělení příjmů vyšší. Maximum je 100. V tomto případě nejbohatší skupina získává všechen příjem pro sebe. V případě nulové hodnoty všichni mají stejně.  Takže jak si stojíme: když řeknu, že hodnota koeficientu pro ČR je 25, tak to moc neřekne. Když se však podíváte na graf, tak zjistíte, že jsme mezi Švédskem a Slovenskem. Ano, příjmová nerovnost v ČR je podobná jako ve Švédsku, považované za hodně rovnostářskou společnost.  V EU se největší příjmová nerovnost soustřeďuje na jihu mezi obvyklé podezřelé. Samozřejmě,...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...