Kdo by se si někdy nechtěl dát šlofíka odpoledne. Na půl hodinky, na hodinku. V práci bychom možná potřebovali pár argumentů, které by přesvědčily kolegy a nadřízené, že vám vlastně šlofíkem jde o blaho firmy. A doma občas taky. Tedy o blaho rodiny.
Beth Belle Cooper dala dohromady výzkumy na toto téma. Závěry jsou jasné. Odpolední šlofík mimo jiné zlepšuje kognitivní funkce, kreativní myšlení, paměť, snižuje stres, snižuje riziko kardiovaskulárních chorob, zlepšuje motoriku.
Zaujala mě ta paměť. Experiment: účastníci si měli zapamatovat obrázky z karet. Takže jim je ukázali a pak měli 40 minutovou přestávku. Jedna skupina si mohla usnout, ale druhá musela zůstat vzhůru. Po přestávce si účastníci experimentu měli vzpomenout na obrázky. No a samozřejmě ta šlofíková si vedla lépe. Dokázala si v průměru vzpomenout na 85% obrázků. Zatímco ta, co musela zůstat vzhůru, jen 60%.
Proč? Když si poprvé nahrajeme informaci do hipokampusu (ten máme ve střední části spánkového laloku), tak tato informace ještě není pořádně uložena a je ohrožena hlavně v situacích, kdy si máme zapamatovat více věcí najednou. Spánek pomáhá posunout informaci do mozkové kůry (neocortex), který je více stabilnějším skladem informací.
Další výzkum ukázal, že učení v noci (mnozí si vzpomenou na zkouškové období na vysoké) snižuje schopnost mozku absorbovat informace o 40%.
A víte, proč se říká dát si dvacet? Já to nevím. Ale když si čtu o spánku, tak mě napadá, že by to mohlo souviset se spánkovou malátností a fázemi spánku. Těch 20 minut je cca dobrá doba zdřímnutí. Pokud spánek trvá déle než 30 minut, tak už riskujete spánkovou malátnost, sníženou funkčnost preforntální mozkové kůry, která má na starost například úsudek. Takže je potřeba nařídit si budík 15-25 minut + čas na usnutí. Anebo už spát cca 90 minut nechat projít celý jeden spánkový cyklus.
Je to docela věda. Ale co by člověk neudělal pro sebe.
Tedy pro firmu a rodinu.
Komentáře
Okomentovat