Taky Názor | david navrátil

ČSSD minulý týden představila návrh daňové reformy. Michal v pátek psal o tom, v jakém poměru by měl být zdaňován kapitál a práce, aby se Česko posunulo od montoven s levnou prací k výrobě s vyšší přidanou hodnotou a vyššími mzdami. Já přidám pár poznámek ke zdanění zaměstnanců. Sociální demokracie se chlubí následující mapkou, která má dokázat, že jsme v Evropě výjimkou.  Tato mapa má jednu chybku, a to že je chybná. V ČR daňová progrese je, a to rovnou díky dvěma opatřením. A tato progrese není nijak nízká. Prvním opatřením je sleva na poplatníka. Základ daně (superhrubá mzda a nikoliv hrubá mzdy) je násobena daňovou sazbou a následně jsou uplatněny (odečteny) slevy na dani, minimálně sleva na poplatníka. Díky tomuto konstruktu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s velikostí platu roste.  Normální rodina (dvě děti, výdělečný činný uplatňuje ještě slevu na partnera) je už ve stávajícím systému zdaněn zápornou sazbou, pokud je její příjem příliš níz...

V eurozóně probíhá diskuse, jak snížit vysoký přebytek běžného účtu, který zachycuje vnější nerovnováhu. Jedním nápadem, který se nyní diskutuje v rámci EU, je umožnit vládám více investovat, tedy zvýšit jejich deficity. Jednou z cest je snažit direktivně určit, kolik by která vláda měla investovat. Další možností je nastavit pravidla tak, aby lépe začal fungovat trh.  Do Velké recese (2008-2009) a dluhové krize EMU byla bilance běžného účtu cca vyrovnaná. Nicméně od té doby vzrostl přebytek z nuly na zhruba tři procenta HDP. Znamená to, že EMU vyváží více služeb, zboží než dováží. A/nebo dostává více dividend a mezd než kolik vyplácí do světa. Politiky přitom netrápí myšlenka, že EMU více vyváží, ale že dost nedováží. Protože když se málo dováží, tak to přece musí znamenat, že se málo investuje a spotřebovává. Bilance běžného účtu je pouze odrazem toho, jak se vyvíjejí úspory a investice v ekonomice. Pokud jsou úspory vyšší než investice (tzv. převis úspor), tak t...

Peter Navaro, šéf nově vzniklé rady pro národní obchod v Trumpově administrativě, obvinil Německo, že vykořisťuje USA a své další obchodní partnery silně podhodnocenou měnou. A v podobném duchu Trump obvinil i Japonsko a Čínu. Mohli bychom začít tím, že je nesmysl, aby Německo manipulovalo se svou měnou, když nemá vlastní centrální banku, ale je (v očích Němců) pod diktátem Evropské centrální banky.  Dále, že Čína se více než rok nesnaží svou měnu oslabovat, ale naopak posilovat. A ve své snaze spotřebovala čtvrtinu svých devizových rezerv.  No, a že Japonsko provádí tzv. kvantitativní uvolňování po vzoru hádejte koho: USA. Takže bychom mohli takový názor Trumpa a spol. šmahem odmítnout. Zde se však udělalo místo pro dramatické „Ale…“. Pravidelný čtenář s fenomenální pamětí si vzpomene, že jsme podobný argument v minulosti uváděli: za silným růstem Německa stojí vedle reforem, vysoké produktivity také slabá měna. Co je na neobvyklé? Když se podíváme na...

ČNB říká, že „neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než ve druhém čtvrtletí roku 2017.“ A vzhledem k tomu, že inflace je na dvou procentech a bankovní rada je naladěna pro exit, tak už v dubnu můžeme mít korunu po třech letech bez závazku. Je možné, že by bankovní rada rozhodla o ukončení kurzového závazku dříve než v dubnu? Na první pohled bláznívá otázka, protože ČNB přece říká, že ne. Ale teoreticky to možné je a za jistých okolností je to dokonce reálné. Proč teoreticky může skončit kurzový závazek už v prvním čtvrtletí: Bankovní rada rozhoduje na každém zasedání o nastavení měnové politiky.  Na posledním zasedání bankovní rady je v zápise z jednání uvedeno : "Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB jednomyslně rozhodla ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace na stávající úrovni 0,05 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Lubomír Lízal a Pavel Řežáb...

Nejdražší na světě Inflace na dvou procentech, blížící se exit a očekávání zahraničních investorů, že koruna po exitu posílí. Přidejte přebytkový státní rozpočet a méně čitelnou emisní politikou Ministerstva financí.  A dostanete směs enormní poptávky po krátkodobých státních dluhopisech. Včera MinFin vyrazil na trhy a nabízel dluhopisy s různou dobou splatnosti. Nicméně největší zájem díky očekávání exitu je o ty s krátkou dobou splatností, v tomto případě se splatností v lednu příštího roku.  Investoři chtěli 32 mld. CZK těchto dluhopisů, ale dostali 12 mld. CZK. Převis mezi poptávkou a nabídkou stlačil výnos tohoto dluhopisu na -1,7%. Ano, tento dluhopis je nejdražším na světě. Daleko utekl německému, ale i švýcarskému bezpečnému přístavu.  Ministerstvo financí má posledních pár měsíců (do exitu), kdy může využít vysoké zahraniční poptávky po českých dluhopisech, a proto by se mělo v prvním čtvrtletí v maximální možné míře předfinancovat. Zat...

Michal Skořepa včera napsal: ČNB jde s dobou, začala už i vlogovat  Máme za sebou Nový rok, a tak si snad můžeme dovolit jednu odbočku do nedávné historie centrálního bankovnictví a návazně do dávné historie české měny. Pryč jsou doby, kdy každá centrální banka připomínala ze všeho nejvíc tajuplný chrám iluminátů. Spolu s přechodem na cílování inflace a posílení politické nezávislosti centrálních bank přišla také jejich větší otevřenost a sdílnost vůči veřejnosti (samozřejmě to ještě neznamená větší srozumitelnost). ČNB nezůstává stranou tohoto trendu, ba podle specializovaného žebříčku a specializovaného serveru patří naopak v oboru transparentnosti ke světové špičce. Už před několika lety začala ČNB blogovat, teď se pustila i do vlogování (blogování ve formě videa). Hlavní rozbíječi monarchie jediní drží název její měny Po prvním vlogu J. Rusnoka, který spíš jen shrnul některá základní fakta o agendě ČNB, pohovořil v druhém vlogu viceguvernér Mojmír...

Vánoční překvapení pro analytiky   (Nejen) novoroční moudro (nejen) pro analytiky: „Život je přesný součet náhod“ (Miroslav Zikmund) Rok 2016 končil z pohledu makra velmi optimisticky, respektive pro analytiky překvapivě optimisticky. Index překvapení, který porovnává odhady analytiků se statistickou realitou, byl pozitivní (skutečnost lepší, než očekávání) jak v USA, tak v EMU. Pro EMU je to nejlepší start nového roku od roku 2011. Varováním je zkušenost, že optimismus je vystřídán revizemi odhadů směrem nahoru, a to obvykle více, než by jim slušelo. A v souladu s cimrmanovským režimem následuje etapa zklamání. A tak pořád dokola. To je potřeba mít na paměti, protože právě optimismus v závěru roku byl faktorem, který tlačil výnosy na vyšší úrovně. Pokud dojde k ochlazení míry překvapení, tak výnosy německých dluhopisů (a na ně navázaných v EMU, ale i CZ) ztratí tento pozitivní impulz.  V případě USA je krátkodobé překvapení doplněné optimism...