Přeskočit na hlavní obsah

#alternativnifakta daňové reformy


ČSSD minulý týden představila návrh daňové reformy. Michal v pátek psal o tom, v jakém poměru by měl být zdaňován kapitál a práce, aby se Česko posunulo od montoven s levnou prací k výrobě s vyšší přidanou hodnotou a vyššími mzdami. Já přidám pár poznámek ke zdanění zaměstnanců. Sociální demokracie se chlubí následující mapkou, která má dokázat, že jsme v Evropě výjimkou. 


Tato mapa má jednu chybku, a to že je chybná. V ČR daňová progrese je, a to rovnou díky dvěma opatřením. A tato progrese není nijak nízká.

Prvním opatřením je sleva na poplatníka. Základ daně (superhrubá mzda a nikoliv hrubá mzdy) je násobena daňovou sazbou a následně jsou uplatněny (odečteny) slevy na dani, minimálně sleva na poplatníka. Díky tomuto konstruktu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s velikostí platu roste. 

Normální rodina (dvě děti, výdělečný činný uplatňuje ještě slevu na partnera) je už ve stávajícím systému zdaněn zápornou sazbou, pokud je její příjem příliš nízký (15 tisíc hrubé mdy = sazba -7%), zdaněn cca 6 procenty, pokud je hrubá mzda na průměru (27 000) a 18% pokud mzda dosáhne 50 tisíc. Ale tady se skutečná placená sazba nezastaví.

Celkové zdanění této rodiny roste až k 37%! A to i díky druhému opatření, které už nyní v daňové soustavě existuje. A nazývá se solidární daň. Sedmi procentní solidární sazba navíc se aplikuje, pokud máte měsíční příjem vyšší než 113 tisíc. Takže progrese tady je.

Diskuse o daňových sazbách je navíc vychýlená tím, že u nás je základem daně superhrubá mzda. Proto když kdokoliv porovnává daňové sazby u nás se zahraničím, tak porovnává jablka s hruškami, protože se tváří, že všude je základ daně stejně definovaný. Není. Proto např. navržená nejvyšší sazba 32% ze superhrubé mzdy je ve skutečnosti 43% z hrubé mzdy. K tomu musíte přidat sociální a zdravotní pojištění. 

Když už jsme u sociálního a zdravotního pojištění, u nás neexistuje strop na zdravotní pojištění a v případě sociálního pojištění je vyměřovacím základem 48 násobek průměrné mzdy (1 355 136 Kč pro rok 2017). To je dost vysoko, na rozdíl od jiných zemí v EU. Například v Německu je strop pro odvod pojistného na cca 1,5 násobku průměrné mzdy.

Sečteno podtrženo, český stát už nyní zdaňuje zaměstnance hodně. Implicitní daň z práce u nás aktuálně je 39%. S touto sazbou už nyní patříme na špičku EU. Sazba u nás je dokonce vyšší než ve Švédsku. 

Celková daň z práce (v procentech z celkových nákladů práce)
A tím se dostáváme ke zjevnému: jaká je vlastně solidarita a příjmová nerovnost v ČR, proti které chce sociální demokracie bojovat? Protože tu chce ČSSD podle svých prohlášení snížit. A uvádí pro svůj argument, že máme nejvyšší nerovnost ve mzdách.

Odvolává se na článek z ČSÚ nazvaný "Padl mýtus, že mzdy v ČR jsou rovnostářské", ve kterém je uvedeno, že je u nás nadprůměrně velký rozdíl ve výši mezd.

Ale problém je, že studie je počítána na hrubé mzdě a nikoliv na čisté mzdě, respektive disponibilním důchodu domácnosti. A to je velký rozdíl, už vzhledem k aktuálně vysokému zatížení práce daněmi a díky progresi, která v systému je. Proto při porovnání hrubých mezd existují nadprůměrné rozdíly, ale když proženete hrubé mzdy naši daňovou soustavou a soustavou sociálních dávek, tak na konci je nejnižší příjmová nerovnost v EU, viz graf, data eurostat. 


Takže progresivní daň v ČR už dávno máme. A díky ní máme i jednu z nejnižších příjmových nerovností v EU. To, že máme obecně nízké mzdy, to je jiná kapitola. Bez posunu od montoven k výrobě a službám s lépe placenými pozicemi se jich ovšem nezbavíme. A zdanění střední třídy nás od tohoto posunu jen vzdálí. 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

My ČNB a oni Ilumináti

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s Jirkou jsme museli zareagovat. Předně musíme říct, že máme ČNB rádi, myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě, a že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. A po tomto opatrném úvodu asi očekáváte, že nezůstane niť suchá.  Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl, ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás n...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...