Často odhadujeme budoucnost na základě minulosti. Když totiž pochopíme, co se v minulosti stalo, tak nás přepadne pocit "aha, už to chápu, už vím, jak prognózovat". Minulost se nám totiž jeví deterministicky: událost A způsobila B. Ale budoucnost je jiná. Je náhodná: nevíme přesně, co bude tou událostí A, která způsobí B.
Právě ten pocit, že umíme předpovídat budoucnost, nás vede k tomu, že se při rozhodování začneme chovat, jako bychom nežili ve světe plné nejistoty. A přestaneme počítat s událostmi, které jsou sice málo pravděpodobné, ale mají velký dopad.
Jeden příklad, který uvádí Nicholas Taleb v knize Černá labuť. Seznamte se s Karlem. Karel je krocan. Žije ve své ohradě a má tisíckrát se opakující zkušenost, že to přicházející je člověk a že mu nese jídlo. Proto jej s radostí vítá: událost A je člověk, událost B je jídlo.
A proto jej vítá i po 1001, protože svá očekávání zakládá jen na minulé zkušenosti, nepočítá s nejistotou a náhodou. Nicméně k překvapení Karla člověk tentokrát nenese jídlo, ale nůž… Z pohledu Karla šlo o událost nepravděpodobnou. Nepravděpodobnou, ale pro jeho život celkem zásadní.
Vláda USA naráží na zákonem stanovený dluhový strop. Pokud nedojde k jeho zvýšení, tak se vláda nebude smět financovat na finančních trzích a nebude tak moci plnit své závazky. Tzv. technický default. Podle odhadů to nastane 17. října, nejpozději 1. listopadu.
Drtivá většina předpokládá, že dojde ke zvýšení dluhového stropu. Alespoň ke krátkodobému. Přece by si politici nenechali zkrachovat stát. Byli by sami proti sobě. V minulosti vždy zvýšili strop. Vždy! Od roku 1970 60x.
Ano, pravděpodobnost, že nedojde ke zvýšení stropu, je nízká. To byla i v případě krachu Lehman Brothers. Výsledek známe: totální zmatek, růst výnosů, oslabení koruny, ekonomická krize…
Vždy v minulosti zvýšili. Ale abychom nakonec nezažili onen překvapivý pocit Karla při 1001 návštěvě.
Komentáře
Okomentovat