Přeskočit na hlavní obsah

Fed odvolal, co odvolal a slibuje, co slíbil


Fed odvolává, co odvolal a slibuje, co slíbil

Včerejší zasedání americké centrální banky přineslo obvyklou otočku. Vybral jsem tři odstavce ze stanoviska, kde došlo ke změně. 


Za prvé, Fed vidí, že červnové slabé čísla za trh práce byla nějakým statistickým lapsem, takže může opět tvrdit, že trh práce se zlepšuje. Což je pro Yellen podmínka nutná pro zvýšení sazeb.


Dále, Fed už zase vidí, že nevidí ekonomické rizika. Negativní sentiment po referendu se nepřelévá z Británie do dalších ekonomik. Předstihové indikátory jak za průmysl (který na začátku roku hrozil recesí), tak za služby se v posledních měsících zlepšují. Navíc v průměru makro data pozitivně překvapují finanční trhy a centrální banku. 


Ano, už slyším pesimisty, kteří správně podotýkají, že vysoká míra pozitivních překvapení povede k revizi růstu americké ekonomiky směrem nahoru. A protože analytici (jak tržní, tak ti centrální) máme tendenci extrapolovat „trend“ (= protahovat poslední vývoj), tak revize bude optimističtější, než by bylo vhodné. A když bude optimističtější, tak na podzim bude klesat nadšení z americké ekonomiky. Ne protože by se musela nutně vyvíjet hůř, ale jen protože očekávání budou nastavena jinak. Hédonická adaptace v praxi.

Ale pojďme zpět k tomu, jak Fed nyní vnímá ekonomiku. Atlantský Fed odhaduje, že ekonomika ve druhém čtvrtletí zrychlila na 2,3%. Konkurenční model z dílny newyorského Fedu říká 2,2%. A navíc odhaduje růst o 2,6 procenta ve třetím čtvrtletí.

Reálná ekonomika s přesahem na míru nezaměstnanosti se tedy vyvíjí k plné spokojenosti centrální banky. Jen ty inflační očekávání zůstávají nízké. 

Na druhou stranu PCE jádrová inflace se přibližuje k cíli a v ekonomice rostou mzdové tlaky, které další inflace dále popostrčí nahoru. Proto Fed věří, že zlepšení trhu práce povede nakonec i ke zvýšení inflace.





Takže (poslední odstavec stanovska) se není čemu divit, že Fed opět pokládá na stůl zvýšení sazeb. Jedna nedočkavá už hlasovala včera pro zvýšení. Zbytek se snaží se naznačit, že do konce roku zvýšení přijde, a že trh je příliš pesimistický ohledně dalšího zvyšování sazeb. 

Úspěšně jsem se tak dostali z fáze zklamání do fáze očekávání. Trh zatím vnímá pravděpodobnost zvýšení do konce roku na necelých padesát procentech. My jsme více optimističtí: v následujících 6M očekáváme 1 až dvojí zvýšení sazeb. A tady bych dneska téma Fedu usekl a vrátím se k němu příští týden. 

Letem světem
Evropská komise navrhla zamítnutí sankcí proti Španělsku a Portugalsku za nesplnění cílů pro deficit státních financí. Jde o překvapivé nalezení pudu sebezáchovy.
    
"Goldberg, nepůjčili by mi dvě stovky?" 
„Když já mám jen jednu." 
„To nevadí, tu druhou mi zůstanou dlužen."

Zde nám můžete napsat dotaz, komentář, (v)tip. Díky!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...

My ČNB a oni Ilumináti

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s Jirkou jsme museli zareagovat. Předně musíme říct, že máme ČNB rádi, myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě, a že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. A po tomto opatrném úvodu asi očekáváte, že nezůstane niť suchá.  Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl, ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás n...

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...