Přeskočit na hlavní obsah

Paradoxy obchodních válek


Nezamýšlené, ale očekávatelné dopady obchodních válek
Ve čtvrtek Trump podepsal dekret, který by mohl vést k uvalení cel na dovoz čínského zboží v hodnotě 60 mld. USD.  Tři poznámky k probíhající „obchodní válce“. Za prvé, Trump chce tarifními opatřeními snížit deficit běžného účtu. Nicméně v ekonomice je vše propojené. Běžný účet tak není ničím jiným, než zrcadlem chování americké vlády, domácností a podniků. Zrcadlí stav, kdy ekonomika více investuje než spoří. 


Takže si to shrňme. Trump chce snížit deficit běžného účtu. Na to by potřeboval snížit investice a spotřebu a zvýšit úspory. Na druhé straně provede daňovou reformu, která má zvýšit investice. Tedy přesný opak. Zároveň zvýší deficit vlády, což není nic jiného než další pokles úspor. 


Samozřejmě, že můžeme motivovat domácností k vyšším úsporám. To ale neuděláme jinak, než když snížíme jejich spotřebu. Zvýšit úspory zní úplně jinak než snížit spotřebu. Každopádně komu ji snížíme? Tím se dostáváme k dalšímu bodu. 
Za druhé, když už píšeme o negativních důsledcích obchodních válek, tak je potřeba si uvědomit, kdo tyto negativní důsledky pocítí. 
Volný mezinárodní obchod zlevnil dovozy a tím umožnil výrazně zvýšit spotřebu domácností v USA. Především těm s nejnižšími příjmy, a to o 60 procent. Střední třídě pak o čtvrtinu. Obchodní válka se tak obrátí především proti těm, co volili Trumpa. Ale takový paradox v politice není nijak neobvyklý. 


Za třetí, odveta a eskalace. EU zmínila možnost zavést odvetná cla na motocykly, jeansy nebo bourbon. Jde spíše o šťouchnutí, protože jde o položky vyráběné v „republikánských“ státech USA. Mnohem důležitější je diskutovaná daň z obratu na velké digitální firmy ve výši tři procenta. To by postihlo americké firmy Google, Facebook či Amazon. 
Čína si zase udělala seznam 128 amerických výrobků, které by se mohly stát předmětem odvety: například ovoce, ořechy, víno...
Eskalaci vidíme stále spíše v rovině rizika. Nikoliv však malého. Pokud by došlo k výraznému omezení mezinárodního obchodu, došlo by zároveň ke zchlazení globální ekonomiky.


Letem světem
Bohumil Kartous o příkopech, které vytvářejí víceletá gymnázia: Ve Finsku, které se často uvádí jako příklad dobré praxe, zrušili víceletá gymnázia už v šedesátých letech – nechtěli v tak nízkém věku děti segregovat. Protože jaký je důsledek? Když se zeptáte maturantů na gymnáziu, jestli mají kamarády na učňáku, odpoví, že samozřejmě ne. Vůbec netuší, co se „u těch druhých“ děje. Sociální dopady exkluzivity jsou zcela zásadní. Přesně to odráží skutečnost, že polovina lidí volí Zemana a polovina proti Zemanovi a navzájem se naprosto nevnímají. A jestli si někdo dělá naděje, že to časem bude lepší, tak mu můžu garantovat, že s tímhle vzdělávacím systémem to lepší nebude.

Bonus: 


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bude turecká ekonomika následovat volný pád měny?

Novinářská poučka říká, že pokud je nadpis formulován jako otázka, tak odpovědí je "ne". Bohužel pro vás nejsem novinář, takže tuto poučku neznám. Turecká lira je ve volném pádu: během srpna oslabila zhruba o třicet procent. Záminkou se stalo zhoršení vztahů Ankary a Washingtonu.  Za prvé, se zvýšilo ekonomické napětí. Trump Turecku zdvojnásobil dovozní tarify na ocel a hliník. Důvodem bylo předchozí oslabení liry, které v jeho očích vykompenzovala předchozí úroveň tarifů. Za druhé, dlouhodobě roste politické napětí. Turecko například odmítlo propustit zatčeného amerického pastora. Na druhé straně USA nechtějí propustit bankéře turecké Halkbank. A ač spojenci v NATO, tak USA chtějí Turecku zablokovat dodávku stíhaček F35. Propadu turecké liry díky aktuální politickým tahanicím mezi Ankarou a Washingtonem jsou skutečně jen záminkou. Navíc tlak proti turecké liře jen akceleroval. Od roku 2010 lira ztratila 72 procent. Turecko je totiž dlouhodobě nestabilní nejen díky (g...
1 komentář
Další informace

My ČNB a oni Ilumináti

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s Jirkou jsme museli zareagovat. Předně musíme říct, že máme ČNB rádi, myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě, a že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. A po tomto opatrném úvodu asi očekáváte, že nezůstane niť suchá.  Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl, ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás n...
Okomentovat
Další informace

Holubice a r-star (část 2)

Pozornost finančních trhů, médií je opět upoutaná na to, kdy že to Fed zvýší sazby. Jestli v září nebo v prosinci. Jde jistě o zajímavou debatu, ale v podstatě irelevantní, dokud nemáme představu, jak moc je měnová politika nyní uvolněná a kam sazby budou dlouhodobě směřovat. Od toho se bude vyvíjet dlouhodobý výnos dluhopisů a akcií.  Včera jsem ukazoval , že trh vytrvale nadhodnocuje růst sazeb americké centrální banky. Důvodem je předpoklad, který máme v sobě zakořeněný, že se svět vrátí k nějakému dlouhodobému průměru: jak v růstu ekonomiky, tak v inflaci, sazbách či valuacích akcií… Prostě, že dojde k normalizaci.  Larry Summers vykresluje , že pokud je finanční trh příliš optimistický ohledně zvyšování sazeb, tak měřítko optimismu posunuje samotná centrální banka. Ani centrální banka se svým celým analytickým aparátem, akademiky, modeláři, statistiky není schopna překonat v hlavě dobře usazený předpoklad, že věci se vrací k průměru. Tohle neplatí jen pro ame...
Okomentovat
Další informace